Všechny nás bolí hlava (kromě Anji, která abstinovala): “Panebože, co to bylo za humus, dyť jsme toho zas tolik nevypili“.
Naštěstí ibuprofen zabere, sluníčko svítí a počasí je nádherné ... chystáme kola a nálada se zlepšuje.
Za plotem velké zatravněné zahrady chovají domácí několik zakrslých koz. Malý kozlík se neuvěřitelným pohybem provlnil škvírou ve vratech a začal spásat trávu, zatím jeho větší družky na něj skrz plot závistivě pobekávají. Potom odběhnou někam, kam nevidíme. Malý kozlík za nimi volá, ať ho tady nenechávají, že jde s nimi. Jenže zpátky to nejde, i když se mu snažíme pomoci a vrata trochu roztáhnout. Po několika marných pokusech (hrozícími, že vrata vyvrátíme), přijdeme na způsob, jak se vrata otevírají. Kozlík krátce bekne a je pryč.
Z Milovic vyjíždíme po desáté do Pavlova.
V Obecní vinotéce se rudovláska omlouvá, že burčák z Rakvic zatím nepřivezli. Abychom neztráceli čas, kupuju dvě dvojky „müllera“ a dvě dvojky tramínu. Sedíme na betonových blocích nad vínotékou a popíjíme. Asi jsem nasadil na začátek příliš rychlé tempo - moje holky mi s díky nechávají dopít svoje „příděly“.
Prudké stoupání na horní část Pavlova nás hodně zadýchá.
Zastavujeme u tabule Burčák na pravé straně a kupujeme "na cestu" do jedné „petky“ (40 Kč/l).
Na protější straně ulice mě zaujme tabule Vinařství Šilínek Jiří. Vína z tohohle vinařství známe (kupuju je prostřednictvím e-shopu Réva Rakvice) a považujeme je za jistotu kvality. Tak takže kupujeme 4 „vzorky“ na večer: MT kabinet 2007, RR 2008, VZ 2008 a FR p.s. 2008.
Další cesta Pavlov – Klentnice – Mikulov je prokládána pitím rychle ubývajícího burčáku.
A tak pozdravy, které si vyměňujeme s protijedoucími cyklistickými partami, jsou oboustranně stále vřelejší.
Mikulov křižujeme ze severu na jih, za železniční tratí odbočujeme po cyklistické stezce doleva na jihovýchod k Novému rybníku, přes jehož hráz vyjedeme za silnici vedoucí do Sedlece.
V areálu zemědělského podniku prodávají burčák i zdejší vína – pod altány i na slunci tu posedává a postává snad stovka (cyklo)turistů.
Potkáváme se s kamarádem Milanem; je tu na kole se svou přítelkyní, která ale zůstává skrytá někde v davu.
Obědváme v motorestu uprostřed Sedlece (jídlo dobré a za slušnou cenu, obsluha příjemná a rychlá);
měli jsme kliku: příchozí nedlouho po nás jsou odmítáni, protože tu odpoledne mají nějakou akci.
Další trasa: Seldec – Hraniční zámeček – mezi vinicemi na silnici k Lednici – vlevo stoupání (dost na morálku) až ke křižovatce – Bulhary – benzinka u Milovic.
Je půl čtvrté a nám se ještě nechce ukončit výlet.
Jedeme vpravo po silnici přes Dyji, na kraji Nových Mlýnů vlevo po prašné cestě na břeh nádrže a dál po jejím břehu až k okraji Šakvic (Anja se dost mračí, protože na mizerné cestě plné ostrých kamenů má strach o pologalusky svojí „silničky").
Po úzké asfaltce stoupáme k Zaječí, před kterým odbočujeme doleva k povědomým budovám vinařství „U kapličky“ (povědomé mi jsou z etiket na lahvích jejich vín), a dále po silnici zpět do Milovic.
Celkem 65 km příjemné jízdy.
Večer pořádá domácí ve svém sklepě řízenou degustaci, na kterou jsme také přizváni (k partě asi 25 lidí).
S pitím se držíme zkrátka - vzpomínka na ranní hlavobol je příliš živá.
Mě zaujme z bílých vín jen jedno veltlínské, Ondru tramín a s Janou se shodneme na frankovkách (červené i růžové).
K jídlu jsou kromě jiného připraveny na malé kousky nakrájené jitrnice, jelita a škvarky.
Škvarky Ondru vyloženě nadchly!!
Po návratu na pokoj kolem půlnoci vzbudí Anju, která si šla lehnout už kolem desáté: "Já měl škvarky, Anni, heč!"
Žádné komentáře:
Okomentovat