8:00 Přes noc napadlo 15 cm mokrého sněhu. A chumelí dál.
Snídaně je prostřená už jen na 3 stolech – my už dnes taky končíme :-(
8:45 U dolní stanice na Grafenberg jen pár aut – polovina z Česka.
Nahoře napadlo sněhu dvakrát tolik co dole.
Není sice tak mokrý (je pod nulou), ale i tak dá nasazování lyží zabrat.
Je trochu mlha.
Přejezd na pokračování “lyžařské houpačky” není úplně jednoduchý, protože není zřetelné, kam vlastně jet. Noční práce sněžných rolb přišla vniveč.
Poprvé nasadím trasu moc “po spádnici” – sjedeme k “pemprsákové vyhřívané šestisedačce”, která má automatické zavírání, protože tuhle sedačku používají především lyžařské školky.
Napodruhé “traverzuju úbočím” a tak se podaří přejet ke známé sedačce nad černou .., kde jsem se předloni parádně zesměšnil.
Náprava nebyla, jen repete.
Je pravda, že jsem hlubokým sněhem dojel asi do třetiny sjezdovky slušným stylem.
Ale pak, chtěje zastavit, příliš jsem zatížil jednu nohu, ta se zabořila … a pak jsem jen hrabal jak “pes pikles”, abych se vyprostil ze záplavy toho bílého svinstva.
Že zapocené a zachumelené brejle se nedají usušit mokrým kapesníkem vím už dávno, ale stejně jsem si tu zkušenost utvrdil.
Zbytek rodiny bojoval statečně, nejvíc si užívala Áňa na snowboardu.
Žádné komentáře:
Okomentovat