Expedice Machovská Lhota 2014 2/3: Bludiště a Skalní zoo

“Dvojdílný” pěší výlet: ML. – Soví Hrádek – Bludiště – Junácká vyhlídka – Pánův kříž – Božanovský špičák – U Pánova kříže – Pánův kříž – Machovský kříž – Řeřišný – Machovská Lhota; ML. – Ostra Gora – Nouzínský kříž – ML., 17 km, stoupání 900 m;
pošmourno, místy mlhavo, neprší, ale vlhko tak, že to vyjde nastejno, docela teplo.

“Prequel”: Turistickou mapu Broumovsko Adršpach 1:40000 (Shocart 425) na plánování výletu si pořizuji opět v trafice na choceňském nádraží. Nedočkavě ji rozbalím hned v autě a přes lupu (brejle na čtení jsou někde v tašce) spokojeně mručím, že při tomhle rozlišení se vrstevnice v prudkých kopcích ‘neslévají’ jako na cyklomapě 1:80000.
Pak ve mně zatrne: “Hergot, Trutnov, Rtyně a Červený Kostelec, ale kde je Police? Dyť já potřebuju mapu Policských stěn!”
Rozkládám papírovou plachtu, jak to omezený prostor za volantem dovoluje: “A že tu není Broumov … no dyť ’sem kupoval mapu Broumovska?!”
S pocitem “a zase za lamu” skládám mapu do obalu a hrabu se z auta, že ji zkusím vyměnit.
Nadzvednutím ze sedadla naštěstí uvolnilo myšlení: “A není ta mapa tisknutá i z druhé strany?”. A jo, je!

Snídaně opulentní: obložené talíře s velkými kusy uzeniny a půlkami vajec natvrdo (“zdobené” hořčicí a majonézou) doplňuje teplá omeleta s ovocem … slepice jsou zřejmě ve skvělé formě.
Tři borci u sousedního stolu, kteří tu jedou pánskou jízdu a zjevně jsou z hodně velkého města (byli z Hradce Kr.), si říkají o ubrousky a co zbylo na stole, balí svačinu…
Inu, „…y estos son los usos de Castilla y de Leon!“ (R.Sabatini: Odysea kapitána Blooda, Albatros Praha 1970, str. 111; psaní téhle vzpomínky se protáhlo, protože jsem z knihovny tuhle “kodku” vytáhl a zase přečetl).

9:15 Po asfaltce směr Machov asi 500 metrů k rozcestí, od kterého stoupáme loukou po žluté turistické značce. Pod remízkem kvete spousta lesních jahod.
Lesní cestička vede po rovině (ale místy kalužemi a bahnem) až na hranici s Polskem.
Zahneme vpravo a po asfaltce dojdeme na rozcestí U Zabitého.

10:20 Stále po žluté, ale tentokrát stoupáním, které zadýchá;
po 500 metrech přicházíme na starou formanskou cestu (cestářské úpravy jsou dosud zřetelné).
Je tu mlhavo a vlhko, ale zeleň stromů i mechů svou svěžestí tuhle nepříjemnost vyvažuje – dojem není ani moc depresivní.
Dalších půl kilometru pohodlné chůze po vrstevnici k šipce “Soví hrádek”, která ukazuje doprava a vzhůru.

Úzkou, zpočátku strmou a místy hodně kamenitou cestičkou vystoupáme do vyššího lesa.
Blíží se vrchol hřebenu. Chci oznámit Janě, že Soví hrádek je před námi, ale místo toho řeknu: “Hele, kůň!”
Bylo to negalantní vůči dámě, která ho vedla za ohlávku. Vlastně ji, protože ten kůň byla ta klisna.
Za ní po kamenech neobratně klouzalo hříbě. Chvíli, kdy dáma zastavila s otázkou, odkud to jdeme, hned využilo, aby se napilo z máminých cecíků.
Za dámou vede menšího koně dívka, zřejmě dcera. Končící puberta jí nedovolí pozdravit; kromě trucu je v pěkné tváři zřetelné i zděšení z toho, jak tuhle cestu s koňmi zvládnou.
Dáma vysvětluje, že zabloudili na vyjížďce, a ptá se, jaká je cesta dál.
Jsem tu poprvé a tak netuším, že úsek, který ušli, byl -z koňského pohledu - procházkou růžovým sadem ve srovnání s tím, co mají před sebou než se dostanou na formanskou cestu. Proto jí neřeknu, ať se otočí a vrátí po svých stopách, ale jen popíšu cestu. 
Dáma odpoví: “To půjde. Dyť pro koně je tohle normální prostředí, ve volné přírodě se v tomhle přece taky pohybují…”.
Usoudím, že tu pitomost řekla hlavně kvůli té vyděšené holce a tak spolknu komentář, že si asi plete koně a kamzíky.
Přejeme jim všem šťastnou cestu a myslíme to hodně upřímně.

Pastva pro oči!
Bizarní balvany a skalní útvary, světelné efekty z cárů mlhy a záblesků slunce, blues v zelené a šedé.
Bludiště cest mezi skalami i mezi rašelinovými jezírky.
A nikde nikdo.

I když mám mapu, jen zhruba odhaduju naši polohu.

12:00 Jasno udělá až příchod k Junácké vyhlídce.
Potkali jsme tu další 3 lidi.

Tady zjišťuju, že v objektivu foťáku je skvrna vodní páry a že tudíž fotky asi nebudou nic moc.
Dál fotím na mobil a do seznamu nákupů před dovolenou si v duchu připisuju novou položku.

12:30 Oběd a odpočinek pod přístřeškem na křižovatce turistických cest Pánův kříž.
Další 4 lidi.

Parádní je asi dvou kilometrový okruh po žluté, který prochází skalním zoo!
Božanovský špičák je zarostlý vrchol, nejhezčí výhled do kraje je asi o 200 metrů dál: na jihu Hejšovina, východně pod námi kotlina jižně od Broumova.

Cesta je široká a písčitá. 
Téměř po rovině vede až na rozcestí U pánova kříže, z kterého se krátkým klesáním okruh vrací na výchozí rozcestí Pánův kříž.

13:30 Po červené zpočátku prudkým klesáním klesáním a pak příjemnou cestou k Machovskému kříži, kde odpočíváme a na informační tabuli čteme o důležitosti této cesty “před několika málo sty lety”. 

14:15 Změna plánu: Namísto kombinace po lesních cestách přes Polsko do penzionu, která by vydala alespoň dalších 10 km, jdeme po modré na už známé rozcestí U Zabitého.
Avizovaný artefakt tu naštěstí chyběl, zato tu pobíhal veselý pejsek, zatímco jeho páníček odpočíval.

Dál nás modrá vede kouzelným údolím říčky Židovky do osady Řeřišný … kdybych si musel pořídit chalupu, tak jedině tady.
Anebo na Korsice (nejlépe jako pisánskou věž na pobřeží). Anebo na východní straně alsaských Vogéz.

15:30 Dobře utlapkaní trochu ztěžka dosedáme v penzionu na 1 střik/pivo. Podivný ekonomický model (2 nezávislé objednávací/kasírovací zóny) známe už od loňska a proto objednáváme uvnitř a pití si vyneseme na zahrádku.

Po krátkém odpočinku a sprše večeře a pak procházka zčásti do Polska: tam po silnici, zpátky rozbahněnou luční cestou.
Pod strání pěkná Boží muka.