Naše běžkařská klasika kolem Deštné

Trasa: Deštné – vrchol sjezdovek – Luisino Údolí – Pod Velkou Deštnou – Šerlich – Polomské Sedlo – Sedloňovský Černý Kříž – Deštné, 20.5 km, nastoupáno 700 m;

Slunce, -2°C, nahoře vítr, ale celkově: snové počasí.

Parkujeme kousek za benzinkou v Dešté; vpravo nebylo místo, tak jsem zahájil parkování na straně k Bělé, než se stihnou obout a utáhnout ortézu (už standardní součást mého běžkařského outfitu), jsou kolem další auta.

10:30 Vycházíme z parkoviště u sjezdovek. Pochybnost o fyzické připravenosti zaháníme s mžouráním do slunce na modré plání: “Kvůli takovému počasí si přece našinec pořizuje běžky. Když To nepůjdeme dnes, tak kdy?”
11:15 Nad sjezdovkami (předtím několik kašlacích zastávek);
11:30 Luisino Údolí; směr Velká Deštná jako obvykle ‘direttissimou’ 
12:10 U studánky (Jana na mě semtam trpělivě čeká).
12:15 ‘Severozápadní obchvat’ Velké Deštné - vrchol vypouštíme (“Fouká tam a vůbec”), svačíme 
13:00 Šerlich.

Pokračování přes Bukačku, Polomské Sedlo (13:30) a kolem Sedloňovského vrchu (včetně odbočky k Černému Kříži, 14:00) skoro běžíme.
V závěrečním dlouhém sjezdu do Deštné dokonale ztuhneme a tak k autu docházíme (14:40) krokem trochu komickým.

Dnes ‘vařím’ = od Častolovic telefonát do choceňského fastfoodu: “Prosím, šlo by 2x kejpíčko za 20 minut?”.
(Ta technika. Ale ’… když ty týmy vědců to pro nás vymysleli, tak přece nebudeme tak krátkozrací, abychom jejich úsilí bojkotovali’  -volný citát, Srslení Borna+Dušek).