Film Víno roku (Bottle shock)

Večer jdeme s Janou na film Víno roku (2008). Na existenci filmu mě upozornil rozhovor s jakýmsi francouzským sommelierem, který ve Francii doporučuje kalifornská vína. Vlastně, vína z určité malé části Kalifornie; jak ten chlapík v rozhovoru správně zdůrazňuje, rozloha Kalifornie je jako tři čtvrtiny Francie, takže je otázka, kolik tam existuje dalších, dosud nezpopularizovaných oblastí produkujících skvělá vína..

Příběh filmu je založen na skutečné události: V roce 1976 proběhla ve Francii porovnávací soutěži vybraných kalifornských a francouzských vín. V soutěži, kterou organizoval obchodník s vínem S.Spurrier (Brit žijící ve Francii), zvítězila kalifornská vína v kategoriích červené i bílé.

Je půvabné, jak renomovaní porotci jsou zcela zmateni (ve filmu jsou citovány skutečně pronesené výroky):
- One judge noted, “That is definitely California. It has no nose.” He was speaking of the 1973 Batard Montrachet, which at the time, was regarded as one of the finest wines in the world.
- Another said, “Ah, back to France!” after tasting a Chardonnay from Napa Valley’s Freemark Abbey Winery.
Detailní popis soutěže lze najít na Wikipediii.
Stránky vinařství Montelena upozorňují, že příběh tohot filmu je fiktivní. Reálný popis událostí uvádí kniha Mínění Paříže (Judgment of Paris), autor George Taber (je ve filmu Bottle shock také zobrazen).
V každém případě průběh hodnocení posilil moje pochybnosti o jednoznačnosti hodnocení kvality vín, byť profesionály. Člověk se musí spoléhat jen na sebe! :-)

Mandle mi zvedají hodnotící posudky (spíše odsudky) hlasovatelů na čsfd.
Jo, máte pravdu, experti, jsou tam hluchá místa a nedůvěryhodné momenty (hladový Bobo na návštěvě u matky, otvírání lahve Chardonnay mečem...).
Ale je tam taky scéna na letišti, je vykalkulovaná na city a děsně pozitivní. Ale mě se moc líbila, já doufám, že takové situace se stávají. Nebo aspoň se mohou stát! (Hrozně mi připomněla závěr filmu Krokodýl Dundee, kdy lidé nacpaní na nástupišti metra se dobrovolně stávají chodníkem, po kterém hlavní hrdina může dojít ke svojí dámě).
Zajímá mě, kterým filmům dali nejvyšší hodnocení ti hlasovatelé z čsfd, kteří Víno roku strhali. Stačí pár kliknutí k zjištění, že vesměs jde o snímky, kde minimálně hlavní hrdina je psychopat.
To mi evokuje zhruba 30 let starý bonmot Jana Vodňanského, který komentoval, že právě v kinech letí především filmy s psychicky poznamenanými jedinci: "Asi je to tím, že lidi kolem sebe vidí příliš mnoho normality... tak chtějí ty blázny vidět aspoň ve filmu" :-)