Marmolada je nejvyšší hora Dolomit (vrchol Punta Penia, 3343 m). Lanovkou se dá vyjet na sousedící vrchol Punta di Rocca 3265 m (podle Wikipedia 3309 m). Dolů vede červená sjezdovka k lanovkám (1690 m), navazujícím na lyžařský okruh Sella Ronda.
Celodenní skipas (pro CK) v areálu Alta Badia: 38 Eur; pro Sella Ronda (včetně Marmolada) 46 Eur.
Slunce, modro, -2°C - +8°C, bezvětří.
Jedeme do střediska Corvara, které je součástí areálu Alta Badia. Protože cesta trvá skoro hodinu, vyjíždíme v 7:45.
Z Corvara se musíme nejprve dostat do středika Arabba, proto se stavíme do fronty na kabinku v oranžovém směru jízdy okruhu Sella Ronda.
Je 9:30, ideální počasí, lidí je hodně, nikdo nesedí doma.
V 10:00 jsme nahoře, mlsně koukáme na krásnou červenou se skoro prázdnou dvojsedačkou.
Ale dnes je naším cílem Marmolada, tak spolu s většinou jedeme směr Arabba.
Přejezd z Corvary do Arabby patří k lyžařsky nejzajímavější části Sella Ronda, líbil se nám už vloni.
Před půl jedenáctou je Arabba (1603 m) v údolí pod námi a Marmolada vysoko nad ní.
Další čtvrthodinu stojíme ve frontě na kabinku z Arabba na vrchol Porta Vescovo (2478 m), kde vystupujeme na mezistanici.
Je jedenáct, dáváme si espreso na posilněnou a ředěný džus na žízeň.
Přes 20 minut stojíme ve velkém chumlu frontu na "přibližovací" dvojsedačku.
Táhlou modrou sjezdovkou, a za ní následující dvojsedačkou a pěknou červenou sjezdovkou se dostáváme pod vytouženou Marmoladu.
Několikakilometrovým mírným sjezdem ji objíždíme její patu do Malga Ciapela, odkud vede kabinová lanovka na vrchol.
Je 12:02, stavíme se na konec fronty u boční stěny budovy lanovky.
Čekání probíhá v poklidu, za 10 minut jsme postoupili za roh k hrozivě vypadajícímu chumlu před hlavním vchodem.
Naštěstí ale nejde o dav tačící se přímočaře na vchod, ale dlouhý lidský had, který se asi 10x obrací v dlouhých "meandrech", vynucených lankovým zábradlím vytvářejícím klikatou úzkou uličku.
Žádná tlačenice, pohoda a úsměvy.
Meandry pokračují i ve vestibulu před turnikety, které odpočítávají "kusy" k naplnění lanovky.
Manželský pár před námi byl "strojově rozdělen"; snad se sešli nahoře :-)
V 12:30 nasedáme do kabiny. Je využitá na maximum :-P
Teprve nahoře po vysednutí mi dojde, o čem informovala tabule nad vchodem: na vrchol se jede "na třikrát", přesedá se na 2 mezistanicích.
Z plošiny na 1.mezistanici je omračující výhled dolů (mobil při focení jsem držel hodně křečovitě).
A taky do dálky, kde z mraků v údolích vystupují třítisícovky (zleva)Sorapis, Antelao a Pelmo.
V 2.mezistanici je muzeum 1.světové války v této oblasti (přes hřeben Marmolady vedla hranice mezi Rakousko-Uherskem a Itálií; za války tu byl v ledovci vtesaný lazaret).
Jsou tu taky záchody. A tabule s upozorněním, že nahoře už nebudou.
Záchody jsou turecké - použití tureckého záchodu v lyžákách a v lyžařském oblečení je silný zážitek :-P
3.stanice je konečná: Punta di Rocco (3265 m podle informace na tabuli)
Je 13:03.
Jdeme na vyhlídkovou plošinu a omámeně se rozhlížíme.
Dojem prostoru všude kolem je fascinující!
Na západě, na skoro na dosah, je nejvyšší vrchol Marmolada - Punta Penia.
Od něj vychází červená sjezdovka, vedoucí do údolí po severní straně hřebunu.
Severnímu výhledu dominuje masiv Sella, vpravo od něj je vidět údolí, v kterém leží Arabba, Corvara a dál za nimi střediska Alta Badia a Kronplatz.
Pod bílým horizontem rakouských Alp (vzdálených vzduchem přes 60 kilometrů) je tmavý pás údolí Pustertal a Ahrntal.
Pod našima nohama k východu ubíhá sjezdovka.
Na jižní straně plošiny koukáme na ostré skalní hřebeny (vlevo vzadu Monte Civetta), nad kterými si se vzdušnými proudy hrají havrani (nebo kavky?), a údolí, v kterých se válí mraky.
Je 13:15.
Nazouváme lyže a po skvěle upravené červené sjezdovce se snovým panoramatickým výhledem jedeme dolů.
Několikrát zastavujeme, abychom se rozhlédli
(a taky si odpočinuli).
Úvodní necelé 2 kilometry klesá sjezdovka rovnoměrně.
Další 3 kilometry se zatáčí ve velkých obloucích a je členitější, prudší i mírnější.
Chvíli si pohráváme s myšlenkou vyjet ještě dvojsedačkou, která vede asi do třetiny sjezdovky z Marmolady.
Ale máme hlad a žízeň, Corvara není úplně blízko a lidí u lanovek na okruhu Sella Ronda bude určitě hodně.
V 13:40 jsme u sedačky, kterou se vracíme k Sella Ronda.
Od horní stanice se naposledy kocháme nádherným výhledem na severní stranu hřebene Marmolada.
V půl třetí zastavujeme nad Arabba u stejného občerstvení jako dopoledne.
Minestroni (=hustá zeleninová polévka, lžíce v ní stojí, můj táta by ji nazval "eintopf"), dohromady 1 pizza neitalského stylu (silná vrstva těsta), pivo a vinný střik, příjemná únava v nohách, venkovní lavice na slunci, výhled na hory a sníh ... i tak vypadá štěstí!
Pěknou červenou sjíždíme do Arabby, na křižovatce "omylem" zahnu na černou, takže jsme v Arabbě rychleji :-)
Na okruhu Sella Ronda je hustý provoz, u obou lanovek do Corvary čekáme přes 10 minut.
Další pěknou červenou sjezdovkou sjedeme do Corvara (nepříjemnost v podobě velkých kup sněhu v některých úsecích vyvažuje krásný pohled na skalní masiv, dokonale nasvětlený odpoledním sluncem). A protože ještě máme čas, vyjedeme zpátky kabinkou (jako ráno, ale bez čekání) a sjedeme ji ještě jednou.
Před 16:30 končíme s lyžováním (pro dnešek) a jdeme na espreso, bombardino a ski-drink.
V 17:00 je odjezd; kvůli zácpě jedeme pomalu, takže do Natz přijedeme po půl sedmé.
K večeři si dáváme červené Langrein, které mi doporučila "paní domácí".
Žádné komentáře:
Okomentovat