Ráno trochu oblačno, přes poledne azuro, po 3.hodině zataženo, místy mlha.
Denní lístek na okruh Sella Ronda: 45 Eur (pouze "okolí" S.Cristina: 39 Eur)
V 9:00 přijíždíme na parkoviště v Santa Cristina, paní průvodkyně odchází kamsi do městečka koupit lístky pro ty z nás, kteří chceme jet okruh Sella Ronda - tyto lístky prý neprodávají u pokladny u lanovky.
Sella Ronda je 42 km dlouhá okružní trasa lanovek a sjezdovek kolem sklaního masivu Sella Gruppe; podle popisu na mapě cesta trvá asi 5-6 hodin, podle průvodkyně 6-7 hodin.
Jet se dá:
- ve směru hodin ... značeno oranžovými tabulkami, tento směr jde do vyšší výšky a je sportovnější
- nebo proti směru hodin ... značeno zeleně.
V 9:45 jsme na vrcholku Ciampino a vyjíždíme na sjezdovku 4 v oranžovém směru.
V 10:15 jsme v sousedním středisku Wolkenstein a zjišťujeme, že cesta bude asi trvat déle, protože nápad jet "sella rondu" má spousta lidí - ve frontě na kabinku na Grödner Joch čekáme přes 20 minut.
V krásném počasí s ohromujícím výhledem na okolní skály to ale není problém ani pro mě.
Sjezd do střediska Corvara je lyžařské "plážování", ale pohled na okolní skály bere dech - škoda, že nemáme "normální" foťák, tak aspoň zkoušíme fotit na Janin mobil.
Zajímavější lyžování je na 3 červených sjezdovkách k středisku Arabba pod vrcholem Marmolada.
Kabinkou "na stojáka" vyjíždíme z Arabba na vrchol Porta Vescovo (2478 m), odkud se dá jet k vrcholu Marmolada (na vrchol Punta Rocca 3250 m).
Bohužel se zatáhlo, ale hlavně nás tlačí čas - je 13:00, jsme asi v polovině, ale potřebujeme si udělat zastávku na jídlo. Prostě dnes to k Marmoladě nevyjde, holt až příště!
Začátek sjezdu z Porta Vescovo je dost masakrózní - vedou sem 2 velkokapacitní lanovky a většina lyžařů sjíždí jednou sjezdovkou: jízda v boulích až tak nevadí, ale nepříjemná je velká hustota plužících lyžařů.
Nasledujících několik kilometrů je mírný sjezd s krásnými výhledy - postupně se nám ale ztrácejí v řídké mlze a slabém sněžení.
Nepříjemně fouká a máme hlad, kvůli návalům v předchozích chatách zastavujeme na jízdo až na Rifuge Sas Becé (po 13:30).
Objednávám u pultu "Zweimal Knödelsuppe, Bier und Tee" a když chlapík žádá o upřesněni "Čaj? Ovocny nebo cerny?", už se ani moc nedivím, jak poznal, že jsem Čech (jen doufám, že si nemyslel, že jsem Polák).
Posílení a odpočatí pokračujeme dlouhou červenomodrou a několika vleky pod masiv Piz Sella.
Směr trasy Sella Ronda u dolních stanic vleků byl celou cestu dobře značený, ale v této části máme trochu problém se zorientovat, z kterého místa začít sjíždět do údolí, abychom dojeli k našemu parkovišti.
Boule a ledová koryta na krátké černé pod Piz Sella přesahují schopnosti staršího pána, který upadl hned na začátku a po 20 metrech bezmocného klouzání narazí lyžemi do Jany. Janu bolí koleno, ale chlapík vypadá tak nešťastně, že ho ani neseřveme.
Přes další sjezdovku dojíždíme k sedačce, na jejímž konci je ukazatel k velké sjezdovce Saslong. Po pěkné červené se dostáváme na Saslong a protože už cítíme únavu i na ní si vybíráme červenou trasu, která nás dovede na "naše" parkoviště (16:15).
Dáváme si Bombardino a čekáme na ostatní.
Tak sem se chci ještě někdy vrátit!!!
Překvapení dne: Úplně tu postrádám rakouskou/německou snobárnu v značkách lyžařského vybavení - kdo na rakouských sjezdovkách nemá lyže Atomic (nejhůře Head) a oblečení Spyder, ten jakoby nebyl. Tady je k vidění všechno: völkly, kneissly, blizzardy, kästle...
Žádné komentáře:
Okomentovat