Dolomity 2010 - Kronplatz

Středisko Kronplatz (Plan de Corones)
Zataženo, občas trochu sněží, občas trochu mlha.
Denní lístek: 39 Euro.

Z parkoviště u Bruneck (Brunico) vede kabinka na vrchol, kam chrlí lyžaře i 6 dalších lanovek. Proto je vrcholu lidský mumraj, který se mi vůbec nelíbí.

Začínáme černou sjezdovkou Sylvester (4950 m délka, 1300m převýšení), která nás vrátí dolů ke kabince.
Po zkušenosti z následujících dní ji pasuji na typického reprezentanta italských černých sjezdovek (v porovnání s rakouskými): v Rakousku je černá dost prudká v celé délce, tady je v některých úsecích hodně prudká, ale větší část odpovídá rakouské červené, místy i modré.
Několikrát sjedeme příjemnou červenou 11 a 12, ze všech nejvíc se nám líbí černá 32R na vedlejším kopci (866 m délka, 277 m převýšení).
Jedeme i černou 4, kde se jezdí SP, třetí čtvrtina je hodně výživná, ale větší část sjezdovky je červenomodrá.

Nedojeli jsme k černé sjezdovce Piculin (2000 m délka, 507 m převýšení) - otrávila nás dlouhá jízda po modré v zástupu šišuláků a plužících důchodců (nic ve zlém). Jako chybu to vnímáme až po návratu domů, kdy nám o Piculinu s velkým uznáním vypráví Ondra (byl tu snowboardoval 3 dny před námi): "Nahoře jsem upad' a do půlky sjel po zadku... Prostě to nešlo zastavit!"

K obědu si dáváme Speckknödelsuppe (7,50€) s pivem/čajem, abychom doplnili tekutiny. Překvapuje nás, že špekové knedlíky (2 kusy) jsou bohatě plněné naprosto libovým uzeným. Vysvětlení vyplyne další den z informací naší průvodkyně, která doporučuje zakoupit si domů zdejší specialitu "tyrolský špek" (světově chráněná značka), což je polosušené polouzené maso z vepřové kýty...
K nákupu bohužel nedošlo, spolucestující party neměly zájem, tak se u žádného obchodu nezastavovalo :-(

Jednou k nám do kabinky přisednou 2 místně vypadající důchodci, po krátkém okoukání zapředou hovor. Řekl jsem o "našich oblíbených" sjezdovkáach, oni kývají, že moc pěkná je ta k "jejich" parkovišti. Souhlasím jsem, že Sylvestr je pěkný a že pod ním máme taky bus. Když jsem doplnil, že bydlíme v Schabs, rozzářili se, že oni taky.
A pak mě ten hovornější překvapí: "Wir kennen Tschechei, wir waren in Riesengebirge ... v Krrkonoššich. Wir wohten in... Sant Peter. Jaja, sehr schönen Urlaub!".
Tak to byl dvojitý šok:
- Nevím podle čeho poznali, že jsme Češi; sice jsme s Janou na začátku vyměnili pár slov, ale dost potichu.
- Ale hlavně: v areálu s více než 100km sjezdovek od 900 do 2300 m.n.m., se skvělým prachovým sněhem, množstvím restaurací a občerstvení, kde k sebemenšímu nákupu automaticky dostáváte účtenku a úsměv, kde se nebojíte nechat před restaurací nebo záchodem lyže či snowboard, tak v takovémhle areálu vám někdo cizím jazykem chválí Krkonoše 8-]
Neutrálně odpovídám, že my jezdíme do Krkonoš jen na běžky ("říkám Krkonoše, myslím Orlické hory"), protože na sjezdování je tam na nás moc draho... o ostatních "českých nedostatcích" pomlčím (zčásti i proto, že moje němčina už dávno není co bývala).

Překvapení dne: I když je to Itálie, tabule a směrovky uvádějí místní názvy nejprve v němčině (protože německy mluvící obyvatelstvo je tu majoritní) a teprve pod ním italskou verzi. Jižní Tyrolsko (Südtirol) bylo k Itálii připojeno po I.světové válce - jako kořist v rámci Trianonské dohody. To považuju za unikát, neumím si představit stejnou velkorysost vůči dominantní menšině u nás ve Slezku, na jihu Slovenska, nebo na Korsice...