Z Schabs odjíždíme v dešti, do lyžařské oblasti, kde podle průvodkyně sněží, jedeme asi 45 minut.
Před příjezdem k lanovce na Speikboden prochází busem dáma z "litomyšlské party".
Vypadá jak učitelka matiky a sděluje, že nahoře chumelí a prší a je mlha a že v loni to tam taky nestálo za nic, protože zase moc mrzlo, a že bude lepší, když pojedeme na prohlídku Brixenu a do bazénu.
Její proslov hlasitě doplňuje za námi sedící pán z "budějovické party", že v takovém počasí se nedá lyžovat, protože se člověk hned ztratí a navíc si v kupách sněhu zlomí nohu.
Nechám se vtáhnout do debaty:
- dámě oporuji, že na chumelení jsme připravení a že rozhodně preferujemem lyžování před prohlídkou města
- pánovy hlášky ignoruji.
Dáma se rozmrzele vrací na dopředu a agituje u průvodkyně.
Průvodkyně vyráží k nám uprostřed a vzadu s dotazem, zda chce někdo lyžovat. Několik členů "budějovické party" vyjadřuje touhu po koupání, takže s naším názorem, že jsme se přihlásili na lyžařský zájezd a tudíž chceme lyžovat, zůstáváme sami.
Nakonec se s průvodkyní domluvíme, že Jana a já vyjedeme nahoru (1000 m převýšení), pošleme jí sms, jaké je tam počasí, a ve 13:00 se všichni sejdeme dole u autobusu a uděláme rozhodnutí o dalším postupu.
Než vybalíme lyže a přezujeme se, průvodkyně koupí lístky pro nás i pro 12 dalších, kteří se přece jen rozhodli lyžovat... i když až za chvíli.
Na konečné lanovky krásně hustě sněží, ve slabé mlze je viditelnost 300 m, bezvětří, -4°C.
Posíláme sms průvodkyni a jedeme na vrcholovou černou.
Na sjezdovkách je kolem 20 cm čerstvého sněhu ... trénujeme jízdu v hlubším sněhu. Sjezdovky ani zdaleka nejsou prázdné, mrňousové v lyžařských školách i jejich instruktoři zjevně nesdílí názory našich spolucestujících na nevhodnost lyžování když sněží.
Po hodině a půl zastavujeme v jedné z chat ve středisku: upíjíme bombardino a "odpocujeme" lyžařské brýle.
Za dalších 90 minut to pro velký úspěch zopakujeme.
Při sjezdu málo užívaným lesním průsekem se Janě podaří pěkný kotoul přes rameno :-)
Před 13.hodinou sjíždíme do údolí - sjezdnovka je sice značená jako černá, ale my jí oceňujeme nejvýše jako červenomodrou.
Na parkovišti prší, "litomyšlská parta" sleduje video v autobuse.
Čekáme venku, průvodkyně nikde.
V 13:20 usoudíme, že náš čas je drahý (a "permice vyprchává") a jdeme k lanovce, že "dáme ještě jedno kolo".
Průvodkyně právě dojela, tak jdeme k ní a ptáme se po ostatních.
Její odpověď musím chvíli rozdýchávat: "No, oni čekají nahoře, jak se rozhodneme, já jim pošlu sms."
Slova "Ksakru, to jste nemohla za á přijet včas, abychom tu nemokli, a za bé nám o tom taky poslat sms" si nechám pro sebe, ale svojí rozmrzelost příliš neskrývám :-(
Vnitřní rozhodnutí: Jestli příště pojedeme s cestovkou, tak ale určitě vlastní dopravou.
Obyvatelé autobusu trvají na koupání v Brixenu, tak ukládáme lyže a boty a čekáme asi půlhodinku než přijede zhora zbytek výpravy.
Vracíme se do penzionu, na videu běží jakýsi český film. Asi to má být komedie z prostředí mladých moderních "inteligentních" emancipovaných žen. Ženský hlas v ich-formě informuje o svých problémech (takřka výhradně sexuálních) formou zemanovských bonmotů, z postav na obrazovce jsem poznal S.Stašovou a M.Vašuta (v roli Pažouta). Bylo to velmi blbé a trapné, naštěstí cesta byla o dost kratší než to dílo :-P
V 15 hodin jsme byli v penzionu; do bazénu se odjíždělo v půl čtvrté, očekávaný návrat po sedmé, takže večeře byla posuna až na 20:00.
My jsme koupání vypustili. Koupili jsme si u domácích obvyklou dávku moštu a vína, sušili jsme bundy a rukavice, popíjeli jsme a užívali jsme si přestávku v lyžování. Koneckonců, na kurzech instruktorů lyžování nám kdysi zdůrazňovali, že třetí den je kritický a že je potřeba připravit svěřencům trochu odpočinkový a alternativní program ;-)
Překvapení dne: Jabloně v sadech, které se táhnou v údolích všude kolem, jsou vysazovány do řad tak, že jednotlivé stromky jsou vzdálené jen asi 50 cm! Stromky jsou vedeny kolmo vzhůru do výše 4 - 5 metrů, praticky nemají korunu, z hlavního terminálu odbočují krátké větvičky. Podle maximální tlouštky kmínků, které jsem viděl, odhaduji, že po 15 - 20 letech sed vykopu a osadí znovu. Odrůdě Golden Delicious, jak jsme mohli ochutnat, se tu daří skvěle.
Žádné komentáře:
Okomentovat