- Jochtal
- Alta Badia (Corvara), Sella Ronda, Marmolada
- Klausberg
- Plose.
Cena zájezdu (4 noclehy, polopenze, doprava tam + do středisek + zpět): 5600/osoba
Předběžná cena jízdenek: 108 Euro (placeno hotově průvodkyni)
Už skoro 3 týdny je ustálené slunečné počasí s nočními teplotami pod nulou; bojíme se, že déle už to vydržet nemůže :-/
Loni byl odjezd zájezdu z Litomyšle, letos z Prahy.
Nechceme riskovat, že v případě 10 minut zpoždění prvního ranního rychlíku z Chocně nám zájezdový autobus ujede, a proto jedeme do Prahy už v pátek odpoledne. Spát budeme u kamarádů (a dávných spolužáků) Ríši+Zuzany.
Ve 14:00 jsem se vrátil z dvoudenního školení v Kroměříži.
V 15:05, po krátkém povídání o novinkách ve škole a vůbec nás Áňa doprovodí na nádraží a dohlédne, abychom správně nasedli.
V Praze na "hlaváku" čeká Ondra. Po krátkém povídání o novinkách ve škole a vůbec nás doprovodí do metra a dohlédne, abychom správně nasedli.
Na Kačerově nás čeká Ríša. Naloží nás do auta a odveze k nim domů. Po krátkém povídání o novinkách v životě (doplněném skvělou slivovicí) nás se Zuzkou naloží do autobusu a odvezou na Kačerov do restaurace Berenika, kde už "drží stůl" kamarádi nejen z vody Pavel a Jana.
Skoro do půlnoci jsme povídáme, popíjíme a skvěle večeříme (vynikající vepřová panenka s listovým špenátem a mozarelou + vařená zelenina) za lidovou cenu.
Důležitý poznatek: Pražská restaurace Berenika má skvělou obsluhu a výborného kuchaře!!.
Protiklad: Včera večer jsme s kolegy večeřeli v Restauraci U Bruna v Kroměříži na náměstí. Po předraženém, nedodělaném pstruhovi mi bylo nedobře ještě dnes v poledne ... tam už nikdy!
Svěřujeme se kamarádům s hlavním cílem nastávajícího výletu: Marmolada !!! (Napravit loňský rest). Líčíme své očekávání: závratná výška, modrý rozhled na desítky kilometrů bílých hor, parádní dlouhatánský sjezd!
Kamarádi už na Marmoladě byli a tak tlumí naše očekávání: není to nic moc, jsou tam napadané kameny, vítr...
Zklamaně protahujeme obličeje, schováváme svoje přání hloub do sebe a posloucháme jejich vzpomínání na lyžování v rakouském Ischgl, z kterého se vrátili předminulý týden. Bydleli v bezcelní zóně už na území Švýcarska => pití bylo dost a levné ;-)
Po návratu domů chce Ríša pokračovat v slivovicí podepřeném povídání, ale my raději upřednostňujeme spánek před dlouhou cestou.Zuzka se loučí a přeje nám šťastnou cestu - ráno budeme odjíždět dřív než ona vstane.
Vstáváme v šest. Než se připravíme a sbalíme, vstává i Ríša, který nás autem veze na sraz v Nových Butovicích.
Sluníčko začíná svítit, ale dost mrzne.
Odškrabáváme námrazu z oken a vyjíždíme. Pár set metrů, než se vzduch v autě aspoň trochu ohřeje, se okna hodně potí - ještě že Ríša zná dobře cestu :-)
Na místě srazu s námi přes půlhodiny objíždí a obchází autobusové nádraží - instrukce cestovní kanceláře jsou na informace skoupé.
V 7:50 konečně objevíme "náš" autobus.Děkujeme Ríšovi za velkou pomoc a spěcháme k nástupu.
V 8:00 vyjíždíme.
Autobus MAN Lion's Coach (Comett Tábor, 13.2 m + skříň na lyže, 55 míst) je parádní.
Z Prahy nás jede jen asi 10. Další účastníci přistupují v Berouně, v Žebráku, v Rokycanech (základní, asi 30 členná parta) a v Plzni.
Ze spolucestujících nás zaujali:
- starší manželé s pejskem. Fenka jezevčíka je neuvěřitelně klidná, nikdy jsme ji neslyšeli štěkat nebo ňafat. Jen jednou sledujeme její temperamentní projev, když se škrábáním na páníčkovu nohavici domáhá umístění do transportní tašky; páníček si s někým povídal a ona dole u země asi špatně slyšela.
- 3 seniorky z "rokycanské party", kterým odhadujeme sedmdesát. Při lyžování s obdivem sledujeme, s jakým elánem a vytrvalostí sjíždějí červené sjezdovky. Při rozhovoru v kabince si postesknou, že jim jejich partneři nestačí!
Průvodkyně už od uvítacího projevu projevuje hluboké přesvědčení, že všichni jedeme s ní a na zájezd do těchto míst už alespoň po osmé a že tudíž všechno co říká dávno víme - a tak některé věci už neopakuje :-P
Nemáme s sebou foťák, fotím na mobil NOKIA E52. Jak jsem zjistil v Rakousku, za dobrých světelných podmínek jsou fotky krajiny slušné.
V 10:15 je 45 minutová zastávka na jídlo u benzinky Kateřina u Rozvadova.
Kolem Mnichova zácpa, ale naštěstí se stále jede.
Během cesty byly promítány filmy Smrt krásných srnců, Obecná škola a Kolja - spokojenost.
Po 17. zastávka na parkovišti u Innsbrucku.Těsně po 18.hodině přijíždíme do našeho bydliště: Hotel Birkenbrunn v jihotirolské vesničce Natz/Naz.
Pěkný dvojlůžkový pokoj, dobrá večeře dnes i v dalších dnech - i když bez "pytlíkových" polévek bychom se obešli, loni byly předkrmy působící více místně.
Zkoušíme domácí mošt a bílé víno místního původu: Weisser Burgunder (=Rulanské bílé) je krátké a cítit sířením.
Žádné komentáře:
Okomentovat