Trasa: Anould – Ban-sur-Meurthe-Cletcy – Xonrupt-Longemer - Lac de Longemer, 30 km, nastoupáno asi 400 m, 100% asfalt, prům.rychl. 9.2 km/h;
Slunce, 20-25°C, dopoledne příjemné cyklopočasí, pak teplo.
V pěkném ránu nespěcháme s balením - užíváme si židličky :-)
Dnešní etapa bude ještě kratší než včera a povede po stejné trase, kterou jsme jeli vloni … opakování cest se vyhýbám, ale:
- jezero Lac de Longemer nás nadchlo velice velmi
- jinou trasu, aby vedla mimo frekventované silnice, jsem nenašel.
Po desáté vyjíždíme v loňských stopách.
I když ne zcela: Letos nejedeme NEJDŘÍV nakupovat. A chybu, která nás u vesničky Ban-sur-Meurthe-Cletcy ze dna krásného údolí říčky La Petit Merthe zavedla do kopců, také neopakujeme.
Zato zase zastavíme na odpočinek u stejného mostku před vesničkou Sachemont, letos se odsud navíc Jana telefonicky objednáváme k zubaři, protože jí při snídani vypadl zub :-(
11:45 Údolí se zúží, silnička vede lesem a stoupání nabírá na prudkosti.
Naštěstí krásné odpočívadlo je na svém místě – takže další odpočinek, který mi i va dalších měsících připomíná fotka na displeji mého hlavního pracovního nástroje.
12:45 Na konci stoupání bych zase s chutí odpočíval, ale lavička je označená “Čerstvě natřeno”.
Sáhnu si - ano, byla čerstvě natřená’!
13:00 Xonrupt-Longemer: Na rohu, kde odbočujeme ze státovky směrem k jezeru, je řeznictví Boucherie Tisserant. Teď má zavřeno, vrátíme se sem až po ubytování v kempu – není to jen řeznictví, je to obchod snů. Takových lahůdek na jednom místě (nejen maso, uzenina a polotovary, ale i pečivo, koláče a dezerty, víno) – sem se chci vrátit! Pekárna o kousek dál tomuhle obchodu nesahá ani po kotníky.
U jezera zjišťujeme, že náš loňský kemp je zavřený :-(
Kousek dál je autokemp s minimem stínu a spoustou mastňáckých karavanů a obytných aut; raději se vracíme na začátek jezera do obecního Domaine de Longemer Camping Municipal. Spousta místa i stínem, pravda toalety za zenitem.
Po návratu od řezníka obsadíme lavičku na břehu jezera.
Pijeme nejdřív cidre, potom k jídlu (paštika zapečená v listkovém těstě) růžové, koukáme na jezero (do koupání se nám nechce, voda není úplně teplá) i cvrkot kolem a závidíme Francouzům, jak si váží jídla (a pití) a jak si ho umí užívat.
Při podvečerní procházce (už bez kol) dostáváme stejné nutkání, jako kdysi na Stvořidlech: zapálit připravenou hranici.
Ale neuděláme to; “sme měkký” stejně jako tenkrát.
Žádné komentáře:
Okomentovat