Korsika 2011 - Monte Senino, Punta Castellacciu

Krátká, ale výživná túra na majestátní vrchol, uzavírající ze severu záliv Golf de Porto.
- Celková vzdálenost, doba, převýšení: 4.3 km, 3:45 hod:min, 336 m
- Nadmořská výška min-max: 253 - 567
- Vzdálenost z kempu do výchozího místa: 25 km
- Průvodce v naší verzi z roku 2006 tuto trasu neobsahuje, ale pravděpodobně byla v některé starší verzi
- anglický popis, GPS záznam

V 7:30 vyrazil Ondra na pláž, splnit svoje předsevzetí ("v kempech u moře půjdu před snídaní plavat"), a do přístavu do 'Deposit de pain' (prodejna pečiva, ale nikoliv pekárna = 'Boulangerie') pro bagety.
Po cestě pořadí obrátil, a protože prodejna měla ještě zavřeno, vrátil se bez koupání nám to oznámit.
Pro bagety jedeme do Porto; 'boulangerie' je hned mostu (stejně to děláme i další dny).

Z pláže fotíme pěkně nasvětlený masiv Monte Senino (Monte Seninu), který je naším dnešním cílem. Má 2 vrcholy:
- Punta Senino (západnější)
- Punta Castellacciu (asi o 30 m nižší)
Tím uzavřeme sbírku 3 dominantních vrcholů nad nádherným zálivem Golfe de Porto:
- Monte Senino ohraničuje záliv ze severu
- Capu Rossu ohraničuje z jihu
- Capu d´Ortu dominuje v jeho středu nad městečkem Porto.

Jedeme na do průsmyku Bocca a Croce (Col de Croix), přes který jsme včera přijeli. Vzdušnou čarou je to jen 8 kilometrů, po klikaté silnici, která nad mořem kopíruje hluboké zálivy, se cesta protáhne na 25 km.

Parkoviště v průsmyku je dost plné; odsud se chodí i na oblíbenou "vycházku" do vesnice Girolata (zítřejší plán).

Jdeme asi 500 m po prašné silničce.
Vrchol Punta Senino máme přímo před sebou.
Přesněji řečeno nad sebou - trochu pochybujeme, že se tam dostaneme bez použití jistícího lana.

U oploceného vodního zdroje odbočujeme na překvapivě pohodlnou pěšinu, která strmě, stoupá vzhůru.

Místy jsou velké balvany, občas si musíme pomáhat rukama.

Cesta je ale bezpečná, jediné problémovější místo je obcházení velkého kamene nad 3-metrovou skalkou.

Stoupáme po severozápadní straně úbočí.

Otvírají se krásné pohledy na záliv Golfe de Girolata.
Severní výběžek, ohraničující tento záliv, je chráněn jako přísná přírodní rezervace Réserve naturelle de Scandola.

První polovina cesty je docela dobře značena - na zdejší poměry :-); v druhé části značky řídnou.
Jsou tu sice občas kamenní 'mužíci', ale ze zkušenosti jsme k jejich "směrování" dost obezřetní.
Daleko užitečnější je Ondrova GPS s mapou a cestami staženou z OpenStreetMap.


Je hodně teplo.
I když jdeme ve stínu, pot teče do očí.

Kousek pod vrcholem se otvírá krásný výhled na záliv Girolata.

A pak už je před námi jen závěrečné 'schodiště'.




Vrcholová plošinka je ohraničena 'kamenným zábradlím', které tu asi vybudovali dobrovolníci.
Ve skalní spáře je vetknuta 'vrcholová vlajka' (polovina bílého prostěradla).
Obědváme, pijeme a užíváme si výhled.
V horách na západě je výrazný zub Paglia Orba, i když z našeho pohledu je až v druhé řadě hor.
A hlavně na krásný záliv Porto. I když je v protisvětle a trochu v oparu, rozeznáváme strážní věž a vpravo od ní pláž, z které jsme Monto Senino ráno fotili. A samozřejmě dominující Capu d´Ortu, tyčící se nad pláží.

Cesta dolů je rychlejší.
Občas se zastavujeme a zakláníme hlavu při pohledu na vršek "stožáru", ze kterého slézáme :-)

Máme chuť na kafe, ale v bistru vedle parkoviště je dost plno.
Zastavujeme asi po 10 km v Trucker Café - na vyvýšené plošině v zatáčce u silnice stojí "pojízdný bufet". Sedí se na plastových židličkách ve stínu borovic; specialitou podniku je nádherný výhled Capu Rosso přes záliv.
Paní "kavárníková" je srdečná, espreso dobré.
Ondra si dává korsickou specialitu Colomba - pivo s chutí macchie (rodnými sestrami jsou:
- "Pietra - pivo s chutí kaštanů" a
- "Serena - ???").
Anja neriskuje, sází na klasiku: Coca-Cola.

Večer si užíváme krásné koupání na pláži a vrtíme hlavou nad tím, proč jsme před 4 lety tímhle levným a příjemným kempem zhrdli a jeli na Plage d'Arone - do kempu taky pěkného, ale vůbec ne levného.

Doplňujeme zásoby ve Spar v Porto. Kromě standartních potravin (víno, zelenina, šunka...) dáváme do vozíku i dvě, právě "dogrilovaná" kuřata k večeři (umí je tu fantasticky okořenit) a mapu oblasti centrálních hor, kam se chystáme přejet pozítří.
Sehnat tu zdejší turistiské mapy vůbec není snadné, možná kvůli ceně, možná proto, že většina návštěvníků jsou "plážáci", kteří mapy nepotřebují :-)
To ještě netušíme, s čím dokáže opravdovej tvrďák 'dělat' vysokohorskou turistiku.
Francouzská turistická mapa je skvost - měřítko 1:25000 dovoluje zaznamenat každou skalku a stoupání. Vzpomínám, jak za "bolševika" existovaly jen turistické mapy 1:100000 - asi aby to imperialističtí špioni a váleční štváči neměli tak snadné :-P
(Vojenské "speciálky" 1:75000 byli stejně vzácné jako džíny).

Při večerním sezení u stanu se k nám přijde kamarádit pejsek.
Chvíli kouká a pak si lehne Anjině k židli. Pochopil, že je přítelkyní všech pejsků bez ohledu na velikost a barvu srsti.
Ale také věděl, že tenhle vztah nemá budoucnost :-)
Po 10 minutách se zvedl a odběhl dál.

V noci prší, spadne asi 50 kapek. Tak na to tu nejsme zvyklí!

Korsika 2011 - Přejezd do Porto

Při snídani bilancujeme dosavadní průběh dovolené - naprostá spokojenost ;-)
Pak balíme, platíme, odjíždíme.

Stejně jako včera v Olmeta-di-Capocorso, i dnes si všímáme v turisty oblíbeném městečku Saint-Florent , jak velké peníze tu investuje stát i lidé.
V porovnáním s minulými lety to zřetelně vidíme i na dalších místech, které během dovolené navštívíme: nové a opravené domy, upravované zahrady, opravené a rozšířené silnice (zvlášť v horách je to příjemné), zábrany proti padání kamenů, zlepšené značení, bistra a občerstvení...

V Saint-Florent stojíme asi 10 minut v zácpě - někdo, asi řemeslník, nechal svou otřískanou dodávku stát v "druhé řadě" a tím ještě zúžil už tak neširokou hlavní ulici. Nejspíš si šel dát ranní kávu...
Jak říká Anja: "Oni to tak neberou" :-)

Jihozápadně za Saint-Florent registrujeme novou vinařskou AOC oblast.
Projíždíme poušť Desert des Agriates.
Stojíme v zácpě v Ille-Rousse. V tomto významném přístavním městě, založeném korsickým národním hrdinou, vůdcem a prezidentem Pascalem Paolim se záměrem vytvořit protiváhu vzpurnému Calvi, jsou zácpy na denním pořádku.
V hypermarketu E.Leclerc na západní straně města děláme velký nákup. Kupujeme tu i ryby (Orata), které večer udělá Jana k večeři.

Projíždíme Calvi a vyjíždíme na vršek na jihozápadě města ke kapli Chapelle de Notre Dame de la Serra.

Krásné místo nabízí i krásný výhled na Calvi - město, v kterém se možná narodil Kryštof Kolumbus; mají tu zachovanou jednu zeď domu, kde k tomu mohlo dojít :-).



V borovém lesíku, který slouží jako parkoviště před areálem kaple obědváme bagety.

Pokračujeme na jih po západním pobřeží.
Občas se neubráníme, zastavíme a fotíme.


Poblíž města Galéria sjíždíme z naší cesty trochu do vnitrozemí směr Manso. Asi po dvou kilometrech zastavujeme u starého, kompletně renovovaného janovského mostu přes říčku Fangu na koupání.

Je teplo, slunečno, ale fouká dost silný vítr.
Ale stejně je tu spousta lidí, protože voda teplá a čistá, koupání skvělé. Kdosi brnká na kytaru. Krásnou "toplessku" na skalní plošince obletují 4 mládenci jako rozdrážděné vosy ... vlastně vosáci :-)

Po půlhoďce pokračujeme dál, stále na jih, klikatící se silnicí přes průsmyky Bocca a Palmarella a Bocca a Crocce, v kterých jsme zastavili na pokoukání.
Kousek za Bocca a Crocce nás upoutá tabule na kemp Gratelle ve vesnici Osani.
Odbočíme z hlavní a uzoučkou silničkou sjedeme do vesnice. Směrové tabule vedou dál, dolů k moři.
Asi po 3 km dobrodružné jízdy jsme v kempu.
Recepční je pohledná a sympatická, kemp má krásný výhled na záliv Porto, místo se stínem by se taky dalo najít, ale nacházíme jen jedny malé záchody.

Takže navzdory únavě z tepla a mírnému "ksichtění" se rozhodujeme pokračovat do obecního kempu Camping Municipal v Porto.
Přímo nad kempem je majestátní vrchol Capu d'Orto, na kterém jsme byli před 2 lety a který stále počítáme za náš nejkrásnější výstup.
První fotka zachycuje pohled na tuto horu z průsmyku Bocca a Crocce přes záliv Porto; na druhé je pohled z kempu: předsazené jehly na něm zakrývají samotný vrchol..
K večeři Jana skvěle připraví ryby, krásně se vykoupeme v moři a je zase pohoda.

Ondra jde zamluvit bagety na ráno, ale vrací se s nepořízenou - je to jediný kemp z naší dovolené, kde ranní bagety nezajišťují.

Korsika 2011 - Monte Stellu

Nestandardní cesta na skoro nejvyšší vrchol Cap Corse ze západu.
- Celková vzdálenost, doba, převýšení: 17.2 km, 8:38 hod:min, 1163 m
- Nadmořská výška min-max: 236 - 1300
- Vzdálenost z kempu do výchozího místa: 8 km
- Průvodce trasa č.1 - ale jen volná inspirace
- anglický popis, GPS záznam

Nad východním pobřežím jsou těžké mraky, proto Ondra přepracovává plán výletu.
Jedeme asi 8 km do vesnice Olmeta-di-Capocorso. Úzkou silničkou (3 opatrná míjení s protijedoucími) vystoupáme do nadmořské výšky .....
Auto necháváme na obecním parkovišti - travnatá hrbolatá zahrada s velkými stromy proti pěkně opravenému kostelíku.

Kousek za kostelem je rozcestník se směrovkami: "Nonza" a "Bastia". Náš směr "Monte Stello/u" nikde.
Rozhodujeme se pro směr "Bastia".
Místy oranžově, místy červeně značená cesta klesá asi kilometr. Za potokem chvíli váháme, zda neodbočit po oranžové značce vpravo na velmi nenápadnou a zarostlou pěšinu, ale pokračujeme přímo po široké cestě, značené už dost zašlými červenými značkami, která vede očekávaným směrem.
Cesta rovnoměrně a dost prudce stoupá.
Nabízí se výhledy na uzavřené údolí, v jehož protější stráni je opraveně vypadající budova s věžičkou vedle. Horský kostel? Ale kdo by tam chodil, široko daleko žádná vesnice!

V jednom okamžiku vyběhne na cestu pruhované selátko. Podívá se na nás a utíká před námi po cestě.
Než stačíme vytáhnout foťák, odskočí do houští na straně. Jestli pak se na nás přijde podívat i bachyně? :-/

Asi po hodině chůze se široká cesta mění v pěšinu. Červené značení končí; je nahrazeno žluto-černými nebo bílo-červenými igelitovými pásy. Cesta vede místy lesem, místy houštím.
Po další hodině prudké stoupání končí, jsme pod hřebenem, který tu tvoří sedlo porostlé vysokým kapradím a velkými kaštanovníky. Je zřejmé, že se tu pase dobytek.
Odpočíváme, svačíme.

Pokračujeme velmi nezřetelnou cestou. Z kapradí se vynoří 2 hnědé kravky a zase zmizí.
Asi čtvrthodiny bloudíme po pastvině než na levé straně pastviny objevíme další "igelitové směrovky" .
Po půlhodině jsme na horském hřebení, porostlém jen nízkou vegetací. Přicházíme k rozcestí: přímo (na jihovýchod) klesá cesta, která by nás dovedla do Bastia.
Odbočujeme na sever.
Pohodlná cesta vede pod hřebenem, několikrát překonáváme menší skalky.
Přímo před námi je vrchol Monte Stellu "ozdobený" jakýmsi stožárem.
V krásném, hlubokém údolí po levé ruce vidíme vesnici Olmeta, z které jsme vyšli. Barevně zajímavé jsou bílé větve mrtvých keřů - stopy po požáru, který tu byl před několika lety.

2 hodiny po odbočení na sever jsme na vrcholu.
Hřeben, táhnoucí se k jihu, drží mraky na východní straně, takže aspoň na západ je trochu výhled: přes záliv Golfe de Saint-Florent vidíme mlhavě agriatskou poušť Desert de Agriates a známou pláž Loto.
Škoda, za ideálního počasí odtud musí být odsud monumentální výhled :-(

Chvíli po nás přichází na vrchol francouzský pár.
Přišli od severu, "klasickou cestou na Monte Stellu".
Jsou jedinými lidmi, které jsme na túře potkali.

Dolů se vracíme asi kilometr stejnou cestou, pak odbočujme na západ do údolí ve směru rozcestníku.
Oranžová značka nás vede mírným po úzké cestičce porostem macchií až k plotu vodárny. Tam mizí - stejně jako cesta.
Porost macchie je neprostupný, jediná možnost je jít potokem.
Asi po 100 metrech se objevuje další značka.

Dále je cesta "smíšená": místy pohodlná, místy silně blátivá a dost adrenalinová - nikoliv nebezpečná, ale zatraceně klouže!

Cesta pokračuje kolem 2 útulen, které mohou posloužit při špatném počasí.
Nejdřív by se ale v nich muselo uklidit - alespoň v té jedné, do které jsem nakoukl, byl děsný bordel.

Užíváme si výhled na údolí krásně nasvětlené odpoledním sluncem a klesáme k budově s věžičkou, jejíž účel jsme hádali dopoledne.

Je to opravdu krásný horský kostelík.

Je 17:30, z vrcholu jsme sem šli 2.5 hodiny.








Chvíli odpočíváme a pijeme.
Jsme už dost unavení.








V 18:30 docházíme k autu.
Během túry jsme vypili jsme skoro 9 litrů vody.

Moře je pořád rozdováděné, koupání vypouštíme.
Během večera pijeme (kromě jiného) růžové z vinařství Stephanie Olmeta - je skvělé! (já růžové moc nemusím).