Balíme, po deváté opouštíme příjemný a levný kemping. Jedeme na jih.
Ve vinařství Jean Noel kupujeme 3 kartony vín, v samoobsluze SPAR v Saint-Floraint ostatní zásoby: skvělou francouzkou šunku, sýry, zeleninu a hlavně minerální vody. S těmi je potíž, našim vodám Mattoni nebo Magnesia nesahají ani po kotníky.
Stáčíme na západ; po kvalitní silnici se spoustou zatáček projíždíme zdejší kamenitou pouští Agriates (Deserto Agriates).
Bez zastávky projíždíme důležité město a přístav I'lle Rousse (stojíme jen v zácpě), hned za ním odbočujeme na jihozápad směr Aregno.
V Aregno zaznamenáme po levé straně malebný kostelík, postavený z barevných bloků - ten musíme vyfotit při zpáteční cestě!
Po stále stoupající a stále se zužující silnici jedeme na prohlídku Saint-Antonio - nejkrásnější vesnice na Korsice. Malá vesnička je umístěna na vrcholku homole. Pohled na ni je skutečně pěkný; je příjemné si tu vzpomínku oživit simulací v Google Earth se zapnutým 3D (GPS: 42°35'19"N, 8°54'18"E).
Silnice u vesnice končí, vjezd na parkoviště blokují 2 automatická závory, otvírající se po vhození 1.5 Euro. Zastavím, vhodím, nic. Tlačítko si nechám vrátit peníze, druhý pokus, nic. Potřetí, zase nic. Za námi stojící auto má netrpělivou osádku; mladý pár na nás něco volá francouzsky. V Janě se probouzí učitelka-organizátorka. Vystupuje: "No, nejde nám to, no!"
Jde k francouskému autu: "Couvněte trochu a zajeďte k té vedlejší závoře!"
Mezitím vystoupil i Ondra, aby pomohl s překladem. Ale není zapotřebí, Francouz provedl pokyn rychle a přesně.
U závory se zarazí, nemá drobné. Z otevřeného okýnka se zdvořile ptá Jany. Na co, je zřejmé z napřažené dlaně s pětieurovou bankovkou. Jana pokračuje v akci.
"Ty mu dej to..." sebere Ondrovi z dlaně drobné.
Přepočítá je, aby Francouze neošidila, a položí je na otevřenou dlaň, z níž vezme pětieurovku. Neposlouchá Francouzovo děkování a podá bankovku Ondrovi: "A ty si vem tohle!"
Ondra otevře pusu: "Ale mami...."Jana ho neposlouchá ani jeho, otočí se zpět k Francouzovi, který vhodil peníze do automatu a marně čeká, že se zvedne závora. Zmáčkne za něj tlačítko na automatu, okamžitě se zvedající závoru doprovodí povelem: "A vy můžete jet!"
Francouz bleskurychle vyráží. Závora se zavírá a Ondra dokončuje větu: "... teď zase nemáme drobný my!"
Naštěstí to byl planý poplach, Jana měla v kapse drobných dost, takže za chvíli vjíždíme na parkoviště.
Při manévrování do stínu stromů trochu odřu levý práh o pařízek skrytý v suché trávě.
Vesnička je opravdu malá, takže prohlídka je rychlá.
Dojem: z dálky to vypadalo líp.
Pokračujeme k západu, na kostelík v Aregno si vzpomeneme až pozdě. Holt se sem musíme vrátit!
Před Calvi odbočujeme na jih kolem zdejšího letiště - hláška pro zasvěcené: "Na Korsiku se nelítá." :-D
Přes 2 hodiny jedeme po silnici s krásnými výhledy na kopcovitou krajinu a později na rudé skály v zálivu Golfe do Porto. I když je silnice velice dobrá, hodně se kroutí a já nechci příliš namáhat žaludky vzadu sedících.
Je vedro, bez klimatizace by to bylo kruté.
Provoz skoro žádný, pasažéři pospávají.
V Porto prohlížíme městský autokemp, ale moc nás nenadchl.Projíždíme skalnatou nádheru Calanche (zastavujeme jen na krátkou prohlídku; půjdeme sem zítra a pozítří) směr Piana, kde odbočujeme z hlavní silnice k nejzápadnějšímu výběžku Korsiky - Capu Rosso.
Několikrát zastavujeme a fascinovaně koukáme na krásu kolem.
Silnička míjí parkoviště, odkud pozítří půjdeme k majáku a klesá k moři.
Dojíždíme do autokempu Plage d'Aronne: krásný, poloplný, nejdražší, v jakém jsme na Korsice byli (39 Euro/noc). K moři asi 500 metrů, krásná písčitá pláž, s pobřežní hlídkou.
Navečer z díry před stanem proudí dlouhý průvod mravenců. Navšímají si nás, protože sedíme na zemi na rohožích (máme jen jednu sedačku), trochu nás štvou.
Žádné komentáře:
Okomentovat