Autem jedeme do malebného městečka Saint-Florent.
Po cestě zastavujeme u vinařství Jean Noel (v Patrimonio) a nakupujem po 3 "vzorcích" bílého, růžového a červeného (cena o 1 Euro/lahev nižší než předevčírem).Auto necháváme u staré strážní věže.
Je 9:30, azuro, teplo, bezvětří. Procházíme turistickým přístavem a dál kolem dlouhé městské pláže. Prašná cesta pokračuje se v místech rozlehlých "haciend" vzdaluje od moře. Chvílemi jdeme ve stínu, ale většinou na slunci.
Asi po 4 kilometrech docházíme k parkovišti, kde nechávají auta plážáci, kteří jezdí k písčité pláži - no, tak tuhle cestu jsme si mohli ušetřit a dojet sem taky :-/
Přecházíme 2 menší zálivy s krásnými plážemi s jemným bílým pískem, ke kterým se už nedá dostat autem; jedině pěšky nebo lodí.
K další pláži se dostáváme přes malé skalky, z kterých je krásný pohled na motorové jachty a plachetnice, zakotvené v zálivu. Na jejich palubách se opalují dlouhovlasé krásky oblečené "nahoře bez" ... "La Dolce vita", jak se sluší patří. Foťák necháváme v batohu, nikdo z nás není 'voyer' (míněn význam "šmírák", nikoliv koňak).Ale zastavujeme se tu, koupeme a svačíme.
Za další zátokou se otvírá pohled na ruinu janovské strážní věže Torre Mortella a o kus dál maják Phare de Mortella. Jsou dvě odpoledne.
Z tepla a z buhbíčeho na mě padá "mruk". Maják jako cíl se mi začíná zdát malá odměna za další pochod. Zůstávám u věže, Jana a děti jdou k majáku. Plavu kolem věže, než se vrátí vrátí, mruk je pryč.
Zpět se vracíme stejnou cestou.
Cesta tam: 4.5 hodiny klidná chůze, včetně koupání v nejkrásnější zátoce
Cesta zpět: 2.75 hodiny v podstatě bez zastávek.
K autu v Saint-Florent docházíme po 17., vrháme se na lahve s vodou - poslední kilometr jsme šli "na morálku".
U benzinky v Saint-Florent ke mě pumpař "velkým hlasem" pronesl několik velmi nevlídně znějících vět. Nevím co říkal, ale protože to byla reakce na můj anglický dotaz, kolik platím, předpokládám, že mě vyzýval, ať mluvím "po jejich".
V kempu po večeři ochutnáváme víno (no, vlastně i před), opět vítězí bílé.
Kolem deváté jdeme na břeh pozorovat západ slunce do moře.
Nádherné finále naruší skupina Poláků sborovým zpěvem "Auld Lang Syne", honem se zvedáme a vracíme se ke stanu.
Ondra se odděluje směrem k umývárně. Několikrát pak z houstnoucí tmy slyšíme hlášku "A na Cepelín..." zakončenovanou veselým pochechtávátím.Víno bylo nejen dobré, ale i silné ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat