Vycházky 'Chemin de la Chataignernaie', 'Chemin du Chateau Fort' a 'Chemin de la Corniche' mezi skalami Calanche; v Průvodci výlet č.13: "Pastva pro oči v nejkrásnější formě - skalní útvary a azurové moře".Jedeme do Calanche.
Je půl desáté když parkujeme, ještě je tu prázdno, jen jeden český autobus přijíždí chvíli po nás.
Auto nechávám v úzké škvíře mezi 100-metrovými skalami kousek od restaurace "Chalet des Roches Bleues" ve středu Calanche. Pravda, chvíli jsem váhal, jestli padající kameny rozbijí čelní sklo nebo jen udělají důlky pro kapoty.
Dobře značená "Cesta ke kaštanovému lesíku" začíná poblíž restaurace příkrým stoupáním.Zástup z autobusu vyráží stejným směrem, ale naštěstí je brzo necháme za sebou.
Značení není moc vidět. Po půlhodině prudké stoupání končí u rozcestníku.
Cesta vedla celou dobu v stínu lesa, ale je teplo, takže první láhev vody v nás jen zasyčí.
Za chvíli vycházíme z lesa a "sportovní turistika" se mění na lázeňskou promenádu. Slaná vůně moře a píniových silic je vystřídána vůní kaštanů a kapradin.
Bizardní rudé skalky tu dotvářejí nádhernou zahradu.
Dalších 15 minut chůze po vrstevnici vede lesem, pak přicházíme mezi skály, otvírají se výhledy na moře. Z hloubky pod námi vystupují obláčky. Úchvatné!!Zahýbáme doleva a půlhodiny prudce klesáme lesem "... v serpentinách, které jako by nechtěly skončit" - citát z Průvodce přesně vystihuje cestu (Připoměla se mi cesta dolů z Kriváně v Malé Fatře).
Dojdeme na silnici, doleva, seřadit za sebe a pěkně po kraji (jezdí dost aut), za čtvrt hodiny jsme před "Psí hlavou" (Téte du Chien).
Vycházka: 9:45-12:15, klidná chůze, zastávka na jídlo + zastávky na focení; nepočítáme-li počáteční autobusový zástup, potkali jsme jen 2 lidi.
Skálu "Hlava psa" fotí každý, kdo tudy byť jen projíždí. Nám se tam bohužel pletlo auto.
Vyrážíme na kratší a rovinatou "Cestu k Chateau Fort" - místy je tu přelidněno.Ale výhled na moře je fantastický. A skalky taky.
Vycházka: 12:30-13:40
Začátek cesty "Corniche" není označený žádným ukazatelem, tak nám chvíli chvíli trvá než ji najdeme - odrazoval nás pás odpadků a exkrementů, který je nutné překonat od Hlavy psa směrem do lesa.
Cesta až na "vyhlídku" vede hustým lesem.
Dál pokračuje po skalách, takže je krásný výhled na okolní skály ... a hlavně dolů. "Hlavně neshodit kámen, někde pod námi je auto," říkal jsem si.
Vycházka: 13:40-15:00
Nadšení a plní dojmů jedeme zpět, v Pianě zastavujeme na nákup v supermarketu Coccinelle.Po zeleninovém salátu, jako vždycky tady na jihu hodně zalévaném olivovým olejem (doma je naše spotřeba tuků hluboko pod celostátním průměrem) a doplňovaném vinným střikem, se jdeme koupat.
Při večerním vínu, které už neředíme, ale pijeme "na sypko", si připomínám slova M.Horníčka z knížky Listy z Provence o tom, že se nemělo zůstávat pod Řípem, že se mělo jít dál...
Žádné komentáře:
Okomentovat