Hlavním zdrojem pro plánování tras byl skvělý průvodce „Korsika“, autor Klaus Wolfsperger , nakladatelství KLETR Plzeň a FREYTAG&BERNDT Wien (dále jen Průvodce).
“Pane Wolfspergere, děkujeme! Touhle publikací jste dal lidem víc dobrého než většina moderních spisovatelů. Díky!“
Z domu vyjíždíme kolem deváté směr Brno-Mikulov-Wien-Graz-Villach-Udine-Padova-Bologna-Fiurenze-Livorno.
Počasí je mizerné, celou cestu přes Rakousko prší, místy v Alpách i hodně fouká. Na neustávající kmitání stěračů jsem už alergický. Počasí se vylepšuje teprve u Bologna, od Florencie už jedeme pod hvězdami.
Dvakrát se střídáme v řízení s Ondrou.
Jízda po dálnici A1 zaplněné kamiony v horském úseku Bologna-Fiurenze se mi velmi nelíbí. O půlnoci dojíždíme k Fiurenze.
Původně jsme chtěli zajet na noční prohlídku sochy Davida, ale jsem unavený, tak se jen ukládáme ke krátkému spánku u zavřené benzinky na výpadovce směr Livorno.
Po třetí hodině vyjíždíme k Livorno.
Kousek před ní odbočíme k Pisa. Ze silnice se snažíme najít šikmou věž, ale nikde ji nevidíme, tak jedeme do přístavu. Díky Ondrově dobré přípravě bez větších problémů najdeme trajektový přístav.
Hlavní administrativní budova (s toaletami, s prodejem lístků atd.) je do šesti hodin zavřená. Snažíme se spát každý na své sedačce.
Po šesté si vyřizujeme ranní toaletu a čekáme na otevření prodeje lístků. Přepážka Corsica Ferries má otvírat v 7, čeká tu asi 10 lidí, korpulentní dáma přijde s čtvrhodinovým zpožděním.
Naštěstí není vyprodáno, kupuju i zpáteční lístky, po půl 8 najíždíme do fronty aut, kterou už zřízenci navádějí k nájezdu do lodi.
Je to moje první jízda trajektem, jsem trochu nervozní, ale všechno jde hladce.
Z auta bereme připravené batohy "do lodi" a jdeme na horní paluby sledovat dokončování nalodění.
V 9 vyplouváme.
Z amplionu se po slavnostní znělce ozývá 3 jazyčné varování před mořskou nemocí kvůli větším vlnám na otevřeném moři.
Na různých místech lodi jsou rozmístěny igelitové sáčky na "následky" mořské nemoci - Seasickness Bags. Áňa i Ondra si je schovávají jako vzácný suvenýr - udělali dobře, do roku 2010 (kdy doplňuji tenhle záznam) jsme takovou situaci nezažili.
Na otevřeném moři se loď opravdu dost houpe, ale za 4 hodiny plavby se mořská nemoc nestihne dostavit.Stojíme na horní palubě (hádám 15 metrů nad hladinou) opření o zábradlí, vymezující prostor pro lodní důstojníky, a pozorujeme moře před přídí. Najednou se prudce otevřou dveře kapitánského můstku, na palubu vyběhnou 3 důstojníci včetně kapitána (4 "proužky" s kotvou) a upřeně koukají na hladinu těsně u levoboku. Pak se kapitán otočí k nám, divákům, roztáhne ruce tak na metr a půl a zařve: "Fisch, Fisch!!".
Je možné, že křičel "Fish, fish!". Ale stejně nás překvapilo, že velitel lodi, která veze 1000 lidí a aut, je takhle "vyblázněnej" z ryby velikosti středně velkého sumce 8-)
Půl hodiny přistání v Bastia vyjíždíme z lodi. Proud aut míří po východním pobřeží na jih (směr Alerie, Bonifacio), jenom my projíždíme Bastia na západ. Přejedeme horský masiv a sjíždíme na západní pobřeží Cap Corse, do vinařské AOC oblasti Patrimonio.
Náhodně zastavujeme u vinařství Domaine Stephanie Olmeta a kupujeme po 3 lahvích bílého (cuveé s hlavním podílem odrůdy Vermentino, á 6 Euro), červeného (cuveé s hlavním podílem Nielluccio, á 7 Euro) a také zdejší specialitu, šumivé víno s příchutí kaštanů (...., á 11 Euro).
Pokračujeme kousek na sever směr Nonza.
Ubytujeme se v kempu "CAMPING A STELLA" ve vesničce Farinole: příjemný kemp, jeden z levnějších (31,50 Euro/den pro 4 lidi+stan+auto).
Jedeme se koupat asi 10 km severně, na jednu z černých pláží kousek nad Nonza.
Z vln máme dost respekt, oblázky přenášené vlnobitím tlučou do kotníků, ale přesto si koupání velice užíváme.Večer zkoušíme vína. Bílé vítězí, Anja si pochvaluje "kaštanový šampus".
V každém případě je velká škoda, že nemáme pořádnou ledničku!!
Pozorujeme západ slunce do moře - kýčově krásná romantika!
Ve větvích keřů nad námi vidíme proti tmavnoucí obloze malé zvířátko - pracovně mu říkáme plšík. Běhá nad námi vždy po deváté i další večery.
Žádné komentáře:
Okomentovat