Nejkrásnější túra, jakou jsem kdy šel !!!
Slunečno, teplo až vedro :-P
Při cestě z kempu kolem Capu Rosso k Piana neodoláme (jako už několikrát), zastavujeme na parkovišti a fotíme záliv Golfe du Porto. Modrá, modrá, kam se podíváš, modrá moře přechází do modré oblohy, temně rudé skály pokrývají tmavá zeleň stromů a keřů.
Auto necháváme za Piana (směr Calanche) na pěkném parkovišti u hřiště.
Stoupání postupně nabírá na prudkosti.
Během svačiny nás dochází starší manželé. Každý z nich si jde svým tempem, strojovým a vytrvalým, takže normální chůzí je sice předejdeme, ale když zastavíme na focení, pořadí se zase obrátí. A těch zastávek na focení děláme spoustu, protože okolí je fantastické!! I když jsou naši souputnící sympatičtí, dost se nám uleví, že na rozcestí na konci lesa jdou jiným směrem.
Prudké stoupání je střídáno několika dlouhými rovinatými úseky.
Na kamenech jsou místy značky, většinou jdeme podle mužíků.
Po levé ruce máme Calanche. Bizardní skály jsou červené v široké škále odstínů: od oranžové až po temně rudou.
Obědváme na kraji borového (piniového?) hájku. Vzduch voní mořem, nikde žádná hovada ani komáři.
Jak se dostáváme nad úroveň okolních vrcholů, otevírají se úžasné, dechberoucí (!) pohledy na moře s výběžkem Capu Rosso, na záliv Golfe de Porto i na hory ve středu Korsiky.
Několikrát se zdá, že už zbývá jen poslední skalka, ale nahoře se ukáže ještě jedna.
A pak ještě jedna.
A pak jsme nahoře, na vrcholu 1294 m.n.m.
Kilometr pod námi leží městečko Porto s písečnou pláží, na které ústí do moře říčka Spelunca, vytékající ze stejnojmenné soutěsky.
Dominantní je pohled na severovýchod k centrální části korsických hor s impozantním vrcholem Paglia Orba.
Rohlížíme se a fotíme jako blázni. A taky pijeme a svačíme. A užíváme si naprostou samotu!
Pořídí spoustu fotek, pak nás anglicky požádá o vrcholovou fotku jeho foťákem.
Když mu ho vracím, trochu hledá slova k dotazu, jak dlouho jsme šli: "What time did you spent ...hmm... when did you started...?"
Můj dotaz k rodině: "V kolik jsme vychá..." přeruší mládencovo "Do prdele, dyť vy ste taky Češi!" :-)
Teď jde do Piána a za zítřek potřebuje stopem přejet až na úplný jih do Bonifacio, kde má sraz s kamarádem.
Loučíme se a přejeme mu štěstí!
Vracíme se stejnou cestou.
Na jedné skalní plotně chvíli bloudíme, zahnuli jsme příliš doprava a musíme traverzovat napříč skloněnou skalní plošinou.
Slunce už urazilo po obloze pořádný kus své cesty, okolní krajina je nasvětlena jinak než při cestě nahoru, takže zase je co fotit!!
Poslední trochu vody dopíjíme už cestou; otevření nové láhve s vodou je první činností, kterou děláme po návratu k autu.
Krásná Italka i se svým přítelem nás při příjezdu přátelsky zdraví, kuřata voní a vína je dost. Na světě je krásně!
Večer se jdeme projít k pláži a fotíme další romantický pohled na Capu Rosso. Dnes jsme si ale užili světa!! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat