Túra Piana - Capu d´Orto (Průvodce trasa č.14, doba 8 hod, převýšení přes 820 m).
Nejkrásnější túra, jakou jsem kdy šel !!!
Slunečno, teplo až vedro :-P
Při cestě z kempu kolem Capu Rosso k Piana neodoláme (jako už několikrát), zastavujeme na parkovišti a fotíme záliv Golfe du Porto. Modrá, modrá, kam se podíváš, modrá moře přechází do modré oblohy, temně rudé skály pokrývají tmavá zeleň stromů a keřů.
Auto necháváme za Piana (směr Calanche) na pěkném parkovišti u hřiště.
Asi hodinu jdeme po pěšině příjemným borovým lesem, který v horku nádherně voní.
Stoupání postupně nabírá na prudkosti.
Během svačiny nás dochází starší manželé. Každý z nich si jde svým tempem, strojovým a vytrvalým, takže normální chůzí je sice předejdeme, ale když zastavíme na focení, pořadí se zase obrátí. A těch zastávek na focení děláme spoustu, protože okolí je fantastické!! I když jsou naši souputnící sympatičtí, dost se nám uleví, že na rozcestí na konci lesa jdou jiným směrem.
My pokračujeme ve stoupání po kamenité horské cestě, chvílemi po skalních plotnách.
Prudké stoupání je střídáno několika dlouhými rovinatými úseky.
Na kamenech jsou místy značky, většinou jdeme podle mužíků.
Po levé ruce máme Calanche. Bizardní skály jsou červené v široké škále odstínů: od oranžové až po temně rudou.
Obědváme na kraji borového (piniového?) hájku. Vzduch voní mořem, nikde žádná hovada ani komáři.
Jak se dostáváme nad úroveň okolních vrcholů, otevírají se úžasné, dechberoucí (!) pohledy na moře s výběžkem Capu Rosso, na záliv Golfe de Porto i na hory ve středu Korsiky.
Často zastavujeme na pití, 4 jedenapůllitrové láhve vody se rychle vyprazdňují.
Několikrát se zdá, že už zbývá jen poslední skalka, ale nahoře se ukáže ještě jedna.
A pak ještě jedna.
A pak jsme nahoře, na vrcholu 1294 m.n.m.
Kilometr pod námi leží městečko Porto s písečnou pláží, na které ústí do moře říčka Spelunca, vytékající ze stejnojmenné soutěsky.
Kde není moře nebo pobřeží, tam jsou hory.
Dominantní je pohled na severovýchod k centrální části korsických hor s impozantním vrcholem Paglia Orba.
Rohlížíme se a fotíme jako blázni. A taky pijeme a svačíme. A užíváme si naprostou samotu!
Asi po čtvrthodině přichází na vrchol dlouhými kroky další návštěvník, sympaticky vypadající mládenec s černými dredy.
Pořídí spoustu fotek, pak nás anglicky požádá o vrcholovou fotku jeho foťákem.
Když mu ho vracím, trochu hledá slova k dotazu, jak dlouho jsme šli: "What time did you spent ...hmm... when did you started...?"
Můj dotaz k rodině: "V kolik jsme vychá..." přeruší mládencovo "Do prdele, dyť vy ste taky Češi!" :-)
Chvíli si vyměňujeme dojmy a zážitky; mládenec je asi vysokohorský turista par excellence, říká, že tu putuje po horách už týden, sám, předevčírem byl na Paglia Orba.
Teď jde do Piána a za zítřek potřebuje stopem přejet až na úplný jih do Bonifacio, kde má sraz s kamarádem.
Loučíme se a přejeme mu štěstí!
Vracíme se stejnou cestou.
Na jedné skalní plotně chvíli bloudíme, zahnuli jsme příliš doprava a musíme traverzovat napříč skloněnou skalní plošinou.
Slunce už urazilo po obloze pořádný kus své cesty, okolní krajina je nasvětlena jinak než při cestě nahoru, takže zase je co fotit!!
Poslední trochu vody dopíjíme už cestou; otevření nové láhve s vodou je první činností, kterou děláme po návratu k autu.
V "supermarche Coccinella" v Piana kupujeme kromě jiného také dvě grilovaná kuřata k večeři. Když chlapík, který mi je přes pult podal, vidí, že je ukládám k ostatnímu nákupu do vozíku, naléhavě na mě něco volá - francouzsky. Nechápavě krčím rameny, chlapík obíhá pult a oba horké sáčky mi přemisťuje z těsného sousedství zeleniny a vína do zvláštní přihrádky na vozíku. Mezitím mi stejnou věc anglicky vysvětluje i mládenec, který tu také nakupuje. Děkuju všem a mám příjemný pocit, že lidi jsou fajn.
Při jízdě do kempu fotíme romantický pohled na moře u Capu Rosso.
Krásná Italka i se svým přítelem nás při příjezdu přátelsky zdraví, kuřata voní a vína je dost. Na světě je krásně!
Večer se jdeme projít k pláži a fotíme další romantický pohled na Capu Rosso. Dnes jsme si ale užili světa!! :-)
13. 7. 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat