V pohodě balíme a loučíme se s naším oblíbeným kempem.
Jedeme na severozápad přes Quenza do Aullene, kde fotografuju památník zdejším mužům, padlým v první světové válce. Z dlouhých řad jmen se stejným příjmením mrazí! Obdobné památníky jsou i u nás i v těch nejmenších vesničkách, ale málokdo si jejich existenci a předávané memento uvědomuje) :-(
Vedle památníku právě rekonstruují kostelík. Podle průvodce je pozoruhodná jeho kazatelna, kterou podepírají vzácné řezby luskounů.
Jedeme dál směr Ajaccio, které objíždíme - to, že se tu narodil Napoleon nám "žíly netrhá".
Pozorujeme, jak se tu v posledních letech všude hodně staví. Především rostou rezidence u pobřeží, ale i ve vesnicích v horách je vidět spoustu nových a opravených domků - inu, Korsika je teď 'in'.
Jana a já bychom tu chtěli koupit "pisánskou věž" :-)))
Při průjezdu Mezzavie podjíždíme zvláštní most... není to most, je to akvadukt.
Otáčím kousek za ním, parkujeme a jdeme si ho prohlédnout. Zblízka jsem žádný akvadukt ještě neviděl; jen jednou jsem zahlédl z okna autobusu křížení silnice a vodního toku, kde nahoře byla voda - bylo u dálnice jižně pod Brennerem.
Akvadukt měří asi 300 metrů, na jedné straně končí v kopci, na druhé za plotem. Když při psaní tohoto textu prohlížím území pomocí Google Earth ( 41°57'13.13"S, 8°47'3.12"V), zdá se, že na akvadukt navazovala strouha, která vedla vodu dál.
Stejně nechápu, že místo není nijak označeno, ani malinkatou tabulkou. Jen je oplocené, aby se (snadno) nedalo vlézt do žlabu pro vedení vody.
V Sagone zastavujeme na nákup, je po 13.hodině, otevřeno mají do 13:30 a pak od 17. V prodejně je kromě nás jen jeden mladý pár. Taky Češi, vypadají, že si užívají zdejší krásnou pláž.
Za Cargese odbočuje silnice od pobřeží a stoupá k městu Piana. Stráně jsou vyprahlé, na několika místech vidíme požární hlídky.
V Piana odbočujeme doleva a jedeme asi 10 km cestou, kterou si dobře pamatujeme z předloňska směr Capu Rosso, do kempu na Plage d'Arone.
Pěkný, ale drahý kemp je poloprázdný/poloplný, najít místo, které je aspoň trochu ve stínu ale není snadné. Stavíme stan mezi 2 italskými.
Krásná Italka, která asi po hodině přijela se svým přítelem na motorce, se tváří dost nevlídně, asi má pocit, že jí narušujeme soukromí. Promiňte, slečno, tak blízko zase nejsme :-/
Večer se jdeme podívat na romantický západ slunce do moře.
Pěkné! Ale na fotkách nás víc zaujmou zvláštní barvy macchie a bělavého pichlavého porostu (nevím jak se jmenuje, ale děsně škrábe), které přebarvilo nízké slunce.
12. 7. 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat