Polojasno, nahoře oblačno; mírný, nahoře silnější vítr ("na bundy")Po snídani vyjíždíme směr Quenza, ale ještě v lese před ní zahýbáme doprava. Auto necháváme u několika osamělých stavení na kraji osady ....
Asi dvě hodiny jdeme lesem po prašné silničce, vedoucí po dně údolí podél říčky. Těšil jsem se na koupání při zpáteční cestě, ale moc to nevypadá - má málo vody.
Krásné výhledy na skalní věže La Bavella, které máme po pravé ruce a které postupně obcházíme, se postupně kazí - ze sousedního údolí vystupuje mlha, ve které se skály občas ztrácejí.
U malé přehrádky silnička končí, pokračujeme po lesní pěšině. Údolí se postupně zvedá, stromy řídnou, krajina získává horský ráz. Před tím než úplně vyjdeme z lesa, fascinovaně zíráme na obrovitou borovici.
Svačíme u ní, marně se snažím dostat ji celou na fotku.
Cestička vede dál horskými loukami. Není moc používaná, kapradiny a trnité šlahouny sekají přes lýtka.
Asi po třech hodinách chůze před sebou vidíme Refuge d'Asinao.
Docházíme k rozcestí, kde se napojujeme na G20 - dálkovou turistickou trasu napříč horami Korsikou. Po ní dojdeme k útulně (=refuge) d'Asinao.Osobně si pod označením útulna představuju stavení, které není trvale obývané a které slouží pro nouzové přespání, obvykle v horách. V téhle útulně ale přes sezonu funguje "hospodář", který prodává základní potraviny. Přespat se tu samozřejmě také dá, je tu konec jedné etapy G20.
Kolem domku je velmi neesteticky působící binec.
Nezastavujeme, pokračujeme po doleva po červenobílých značkách G20 do prudkého stoupání na Monte Incudine - nejjižnější dvoutisícovku Korsiky.
S přibývající výškou se ochlazuje, oblékáme větrovky.
Několikrát odpočíváme; asi 300 metrů pod vrcholem se rozhodujeme otočit.
Vracíme se stejnou cestou, jsme dost unavení a jdeme dlouho.
Žádné komentáře:
Okomentovat