5 hodinová vycházka po "Stezce celníků" z Macinaggia na sever Cap Corse k Tour Santa Maria.Polojasno až oblačno, vítr místy "na větrovku".
Cesta vychází z městečka, ležícího na východním pobřeží Cap Corse, přes dlouhou pláž z jemného bílého písku a velkými kupami uschlých mořských rostlin a vede úbočím mírných strání nad pobřežím.
Výhled na neobydlené ostrůvky, které jsou chráněnou ptačí rezervací, působí v dnešním oblačném počasí trochu melancholicky.
V zatáčce nad mořem stojí vedle staré dělové hlavně stožár z malého člunu. Na stožáru je přitlučená tabule, která informuje, že tady v roce 1790 přistál korsický národní hrdina a pozdější hlava samostatného korsického státu Pascal Paoli. Tabule je psaná velmi amatérsky a navíc anglicky! ("To psal snad Robinson Crusoe a to ještě ve spěchu")
No nevím, nějak se mi nechce věřit, že by Korsičané, tolik pyšní na svého Pascala (do dneška je to prý na ostrově nejrozšířenější chlapecké jméno), neupravili tak významné místo svých dějin více reprezentativně.O kus dál svačíme; jako obvykle bagety se sýrem a skvělou francouzskou šunkou. Na pláži pod námi je vytažený kajak a u něj starší pán. Pán mává na blížící se motorový člun Pobřežní stráže. Dva svalnatí chasníci zastaví člun kousek od břehu a brodí na břeh k němu. Pán asi přecenil své síly nebo má zdravotní problém, protože chlapíci po chvíli přivazují kajak za člun a pomáhají pánovi se dostat do člunu.
Řízení člunu se ujímá mladší z nich. Nejprve mi připadá, že v záchranářském kurzu při výuce "vlečení kajaku" nedával pozor, protože má značné problémy 'soulodí' otočit a rozjet směrem, který potřebuje. Ale mi dojde, že spíš má problém soustředit se na řízení.
Celou scénku totiž sleduje opodál stojící pár: asi třicetiletá dlouhovláska se svým přítelem. Dáma je "nahoře bez", k tomu džíny vyhrnuté kolenům. Je na ní moc hezký pohled. Dokud byli záchranáři daleko, věnovala se svému příteli opravdu naplno. Ale potom ji zjevně velice zajímalo, jakým způsobem se připevňují kajaky za motorové čluny. Přítel se sice snažil i nadále ji k sobě tisknout tak, aby záchranáři viděli hlavně její lopatky, ale jeho snaha je marná. Ani s přehozením svetru přes její ramena nadlouho neuspěl, dámě je stále teplo ;-)
Asi po hodině chůze se cesta stočí doprava, jsme na severní výspě Korsiky. Před námi je v mělkém zálivu částečně poškozená strážní věž - začátkem 19.století si do zastříleli z lodních děl Angličané.
V jednom ze zálivů narazíme na krávy, vychutnávající polední siestu. Vždycky, když u nás vidím ty chuděry s mouchami kolem očí, jak třepou hlavou a mávají ocasem v marné snaze je odehnat, vzpomenu si na tahle krásná, nacpaná a psychicky vyrovnaná zvířata. Tady je štěstí být krávou!Přes "vnitrozemí" se vracíme do Macinaggia, kde kupujeme grilovaná kuřata, víno a zeleninu. Taková večeře se mi snad nikdy nezevšední.
Do kempu na západní pobřeží nejedeme po hlavní silnici, ale zkratkou přes hory, přes průsmyk nad vesnicí Rogliano (asi 600 m.n.m.). Silnička byla hodně úzká a samozřejmě v nejexponovanějším místě jsme potkali dodávku. Řídila ji starší dáma, která byla na vyhýbání nad hlubokým srázem zjevně zvyklá.
Já se s Octavií tisknul ke skále (měl jsem lepší stranu :-]), ona najela až na okrajový štěrk, s úsměvem mi pokynula, ať se "šustnu" dopředu, pak popojela ona, pak zase já a bylo to.
No, bylo to pěkný, ale mě to stačilo a touhle cestou už nepojedu!
Po večeři ochutnáváme 3 druhy vín a chválíme kempovou mrazničku, díky které mají "vzorky" správnou konzumační teplotu.
Ondra, vracející se ze záchodu, neuváženě poslechne příkaz své trochu ovíněné mysli a s výkřikem "Eagle!" se pokusí zkrátit si cestu ke stanu výskokem na kamennou zídku. Pokus se nezdařil, krve bylo dost, šrámy na holeních se hojily skoro 2 měsíce :-P
Žádné komentáře:
Okomentovat