Korsika 2009 - Col de Cuccavera

Túra z parkoviště v lese do sedla Col de Cuccavera
(Průvodce trasa č.12, doba 5 hod, převýšení přes 315 m).
Slunečno, příjemno, odpoledne hodně teplo.

Z kempu na Plage d'Arone jedeme před Porto a Évisa na parkoviště v lese poblíž střediska Village de vacances d´Aitone (skoro 50km). Parkoviště i okolní les jsou obsazeny tlupou divokých korsických vepříků, kteří čekají na něco dobrého. Nebo aspoň na podrbání.
Jdeme po lesní cestě, odbočující od silnice doprava, z lesa nás zkoumavě sleduje stádo krav. Korsické safari!
Zatímco Áňa při spatření zvířat volá: "Jé, prasátka!", případně "Jé, krávy!", Ondra používá konzumnější termíny: "Hele, vepřový, koukej, hovězí!" :-)
Prašná cesta se asi po hodině mění na kamenitou lesní cestu. Křižujeme vysokohorskou dálkovou trasu G20.
Je teplo, borovice omamně voní pryskyřicí.
Místy les ustupuje, převládají skalky a skály, ale pak zase jdeme mezi stromy.
Zpěv ptáků je najednou přehlušen rychle se blížícím řevem tryskových motorů - pod námi (!) se nepříliš širokým údolím proženou 2 stíhačky francouzké armády. :-P
Krásné výhledy do okolí - jako vždycky, žádní lidé - jako obvykle.

Docházíme k horské útulně: pěkný velký domek nabízí úkryt před nepohodou a odpočinek ve dvou velkých místnostech se stoly a lavicemi, pohodlné přespání pro 10-20 lidí na prkenném patře. Jak pak by takové zařízení asi vypadalo po jedné sezoně u nás? :-(

Postupně získáváme výšku, i když místy jsou i výrazná klesání.

Fascinuje nás mohutné skála na druhé straně rokliny: je lesklá, hladká, zbrázděná liniemi přerušovaných děr jako umrzlá sněhová pláň, po které se valily ledové koule. Místy se na ní zachytily borovice - bonsaje v přírodní velikosti!

Přicházíme na horskou loučku, pak kousek doleva a jsme v cíli - v průsmyku Cuccavera.

Výhledu dominuje jihozápadní strana vrcholu Paglia Orba. I když upřímně řečeno, z tohoto pohledu si Paglia Orba svůj přívlastek "Matterhorn Korsiky" nezaslouží).

Svačíme se, fotíme, odpočíváme.

Vracíme se stejnou cestou.
Na parkovišti zase čekají na podrbání vepříci.
Ještě že nevědí, co budeme mít k večeři; to by se asi od nás odtahovali:
za studena uzené maso z vepříků je zdejší specialitou; v obchodech visí mírně oplesnivělé a nepříliš vábně vypadající bochánky s názvem "coppa". Ale stejně jako stará moudrost radí nesoudit lidi podle šatů, i tady je potřeba nedat na vizuální dojem a ochutnat. A zapíjet červeným vínem!