Túra Col de St-Eustache - Mont San-Pietro (Monte San Petru) (Průvodce trasa č.20, doba 4 hod, převýšení 405 m).Slunečno, mírný vítr
Přes malebná městečka Quenza a Aullene jedeme do sedla Col de Saint-Eustache.
Sedlo je označené jen malou tabulkou nedbale přibitou na kůlu, který stojí spíš silou vůle než mechanickou pevností, takže nejprve ho přejedeme.
Auto necháme na prašném parkovišti. Místo ve stínu velkých kamenných dubů je obsazeno dvěma hasičskými vozy, které tu drží pohotovost.
Pod stromy hledají potravu dva malí vepříci, kousek dál v lese se poflakuje asi 20 dalších.
Stoupáme pěšinou, která nejprve vede lesem. Po čase stormy mizí a nahrazuje je kosořevina; jdeme po rozlehlých loukách porostlých kapradím.Asi po hodině a půl jsme v pásmu skalek doplněných roztroušenými balvany.
S rostoucí výškou se rozšiřuje rozhled po okolí. Vpředu před námi se obejvuje moře a skalnaté pobřeží lemující zálivy Valinco a Ajaccio. Po pravé ruce (na severu) je v mírném oparu centrální část nejvyšších hor Korsiky, za námi dominují výrazné skalní věže Bavella.
Na vrchol se dostáváme skalním žlabem se snadným závěrečným lezením.Sedíme, žvýkáme bagety se šunkou, pijeme vodu a fotíme. Pohoda, klid, slunce nejen na obloze, ale i v duši!
Fouká mírný vítr, který dělá polední žár snesitelným.
Asi po půl hodině slézáme z vrcholu. Nejprve jdeme stejnou cestou, pak jdeme trochu kolem - přesně podle popisu uvedeného v průvodci.
Z kapradí nás sledují volně se pasoucí krávy. Moc se mi líbí! Mají srst příjemně hnědých odstínů, nacpaná břicha, klidné výrazy a hlavně - kolem krásných očí jim nesedí žádné mouchy jako v kravínech a na pastvinách u nás. Šťastné to krávy!
Pravidelný nákup děláme v malé samoobsluze Spar v San-Gavino-di-Carbini (marně jsme hledali nějakou samoobsluhu ve vzdálenější Levii; při koukání po krámu jsem málem přehlédl autobus, který zničeho nic vystrčil čumák do mého pruhu na úzké silničce), otvírali až v 15:30. První odbočka na parkoviště u obchodu je prudce z kopečka, navíc na zlomu jsou žulové dlažební kostky. Protože Octavia je dost nízká a mám strach, že škrtnu podvozkem, najíždím druhým vjezdem.
Ondrovi se nechce dovnitř a tak čeká venku. Nakupujeme v poklidu a pohodě, chvíli čekáme u kasy.
Z venku se ozve strašlivá rána jako když se těžce oplechovaný rytíř zřítí na dlažbu doprovázená zavytím motoru. Po chvíli vejde do obchodu starší dáma, která by mohla sloužit jako předloha laskavých pohádkových babiček.
Jedeme s vozíkem k autu, rozesmátý Ondra hned hlásí: "Slyšeli jste tu ránu? To se sem řítila s tímhle bílým peugeotkem taková stará babka, támhle na vjezdu auto dostalo pecku zespodu, že málem prorazila hlavou střechu..." Inu, z některých francouských dam za volantem jde trochu strach! O Francouzích radši nemluvím :-)
Po večeři jdeme asi na hodinovou vycházku. Kousek nad kempem prochází jedna ze značených turistických tras "Sentiers de l'alta rocca" (Alta rocca je označení této části Korsiky). Je příjemné počasí, podvečerní slunce krásně nasvětluje skály předcházející do skalních věží La Bavella.
Před stoupáním ke Quenza je přes říčku hliníkový most. Dost mu ublížily přívaly vody z jarního tání, takže uzavřený ostnatým drátem. Ovšem na brodění je tu dost hluboko (i když voda je nádherně čistá a stejně jako u blíže u kempu láká ke koupání), takže využíváme průlez, který vyrobil už někdo před námi. Trocha adrenalinu při přechodu byla doplněna krásným výhledem na říčku.
Žádné komentáře:
Okomentovat