Jasno, 24 – 28°C, poblíž Porto Vecchio krátký prudký liják – první déšť, který jsme kdy na Korsice zažili.
Probíráme se kolem půl sedmé; než zabalíme a vyřídíme ranní hygienu v odbavovací budově (otevřena od 6 hod.), je po 7 a „návodčí“ organizují naloďování.
Ještě před odpoutáním od mola opakuju v lodní restauraci zaklínadlo „due kafé laté“ a znovu mám radost, že jsem dostal „dvě kafe s mlíkem“, jak jsem chtěl.
Užíváme si slunečnou plavbu na mírných vlnách. Kolem jedenácté poslechneme výzvu a jdeme na oběd; rybí stejk s hranolky / tuňák s těstovinami + dohromady čtvrt melounu dále upevňují všeobecnou spokojenost.
Na rozdíl od předchozích „korsik“ nezačínáme pobyt na černé pláži u Nonzy. Z "pověrčivosti" jsem sice původně plánoval zůstat u tradičního zahájení (které vždycky pokračovalo pohodovým pobytem a končilo šťastným návratem), ale pak jsem si uvědomil, že letos budeme končit v neděli a proto by naše oblíbené vinařství Pastricciola (v AOC oblasti Patrimonio) mohlo být zavřené. A představa návratu bez jejich bílého Vermentino okamžitě likviduje semínko tradicionalismu - po vylodění jedeme po hlavním silničním tahu na jih Korsiky, k městěčku Bonifacio.
Po pár km doplňujeme v supermarketu Coccinelle (u vesnice Vescovato) zásoby o potraviny, na které jsme se těšili: francouzskou šunku, olivový olej a hlavně víno.Na vinný střik, který nejlépe zahání žízeň (přinejmenším já tomu skálopevně věřím), kupujeme 5l krabici růžového „Gris de Sciacarella“, k večernímu testování pár lahví červeného z oblasti Bordeaux (cca 5 Eur/lahev) a hlavně 3 láhve červeného, na jejichž etiketě je uvedeno „AOC Ajaccio“. Proč? Loni se nám hodně líbilo jen jedno korsické červené z oblasti Sarténe. Chutí se odlišovalo od ostatních, o kterých jsme věděli, jejich hlavní složkou byla odrůda Nielluccio. Protože na Korsice je druhou nejrozšířenější červenou odrůdou Sciacarello, usoudili jsme, že při hledání našeho snového červeného se musíme zaměřit na tuto odrůdu. O. našel na webu závazné limity, které pro jednotlivé AOC oblasti určují procentní zastoupení odrůd révy v kupážích. A protože jedině pro AOC oblast Ajaccio tyto limity stanoví, že červené víno musí být kupážováno (nebo „kupováno“ :-) ?) ) minimálně ze 40% z odrůdy Sciacarello, hledáme lahve s etiketou „AOC Ajaccio“. Bílé víno tady nekupujeme, to si šetříme jako trumfové eso na úplný závěr: Vermentino z „domaine Pastricciola“.
Cesta bez komplikací, míříme přímo do kempu La Trinité asi 5 km od Bonifacio.
Kemp je poloprázdný, stan stavíme na téměř shodném místě
jako před dvěma lety.
I mravenci zůstali v hojném množství.
Na strom věšíme "macka" - plastový vak na vodu, letošní novinku v naší kempovací výbavě (název jsme převzali z hlášky "Ale macka máš ty!", o kterou nás obohatila hra Blaník od pánů Smoljaka a Svěráka). Naplnění macka vodou na přípravu vinného střiku se stává jednou z prvních čiností po příjezdu na nové tabořiště nebo po návratu z výletu.
Jana dělá zeleninový salát, který si při konzumaci hodně zaléváme olivovým olejem („korsický“ zvyk naší rodiny, doma jsme v konzumaci tuků/olejů výrazně pod státním průměrem, ale tady olivovým olejem opravdu nešetříme) a zapíjíme růžovým střikem.
„A je zase pohoda!“
Spěchám také s otevřením jednoho z lahvových vín „AOC Ajaccio“ ... no, je pěkné, to jo, ale zázrak to není... :-/
Po „nádobí“ se jedeme koupat na pláž „Tonnara“ (korsicky „Tunnara“) asi 3 km směr Sarténe (Sarté).
Slunce se už sklání k obzoru, na písčité pláži je jen pár opozdilců, mírné vlny, skvělé koupání v příjemně teplé vodě. Záliv křižují instruktoři/rky windsurfingu, kterým už odešli zákazníci a oni konečně mají čas si taky trochu užít.
Pěkný pohled, umějí to!
Žádné komentáře:
Okomentovat