- Celková vzdálenost, doba, převýšení: 17.2 km, 8:38 hod:min, 1163 m
- Nadmořská výška min-max: 236 - 1300
- Vzdálenost z kempu do výchozího místa: 8 km
- Průvodce trasa č.1 - ale jen volná inspirace
- anglický popis, GPS záznam
Nad východním pobřežím jsou těžké mraky, proto Ondra přepracovává plán výletu. Jedeme asi 8 km do vesnice Olmeta-di-Capocorso. Úzkou silničkou (3 opatrná míjení s protijedoucími) vystoupáme do nadmořské výšky .....
Auto necháváme na obecním parkovišti - travnatá hrbolatá zahrada s velkými stromy proti pěkně opravenému kostelíku.
Kousek za kostelem je rozcestník se směrovkami: "Nonza" a "Bastia". Náš směr "Monte Stello/u" nikde.
Rozhodujeme se pro směr "Bastia".
Místy oranžově, místy červeně značená cesta klesá asi kilometr. Za potokem chvíli váháme, zda neodbočit po oranžové značce vpravo na velmi nenápadnou a zarostlou pěšinu, ale pokračujeme přímo po široké cestě, značené už dost zašlými červenými značkami, která vede očekávaným směrem. Cesta rovnoměrně a dost prudce stoupá.
Nabízí se výhledy na uzavřené údolí, v jehož protější stráni je opraveně vypadající budova s věžičkou vedle. Horský kostel? Ale kdo by tam chodil, široko daleko žádná vesnice!
V jednom okamžiku vyběhne na cestu pruhované selátko. Podívá se na nás a utíká před námi po cestě.
Než stačíme vytáhnout foťák, odskočí do houští na straně. Jestli pak se na nás přijde podívat i bachyně? :-/Asi po hodině chůze se široká cesta mění v pěšinu. Červené značení končí; je nahrazeno žluto-černými nebo bílo-červenými igelitovými pásy. Cesta vede místy lesem, místy houštím.
Po další hodině prudké stoupání končí, jsme pod hřebenem, který tu tvoří sedlo porostlé vysokým kapradím a velkými kaštanovníky. Je zřejmé, že se tu pase dobytek.
Odpočíváme, svačíme.
Pokračujeme velmi nezřetelnou cestou. Z kapradí se vynoří 2 hnědé kravky a zase zmizí.Asi čtvrthodiny bloudíme po pastvině než na levé straně pastviny objevíme další "igelitové směrovky" .
Po půlhodině jsme na horském hřebení, porostlém jen nízkou vegetací. Přicházíme k rozcestí: přímo (na jihovýchod) klesá cesta, která by nás dovedla do Bastia.
Odbočujeme na sever.
Pohodlná cesta vede pod hřebenem, několikrát překonáváme menší skalky.
Přímo před námi je vrchol Monte Stellu "ozdobený" jakýmsi stožárem.
V krásném, hlubokém údolí po levé ruce vidíme vesnici Olmeta, z které jsme vyšli. Barevně zajímavé jsou bílé větve mrtvých keřů - stopy po požáru, který tu byl před několika lety.
2 hodiny po odbočení na sever jsme na vrcholu.Hřeben, táhnoucí se k jihu, drží mraky na východní straně, takže aspoň na západ je trochu výhled: přes záliv Golfe de Saint-Florent vidíme mlhavě agriatskou poušť Desert de Agriates a známou pláž Loto.
Škoda, za ideálního počasí odtud musí být odsud monumentální výhled :-(
Chvíli po nás přichází na vrchol francouzský pár.
Přišli od severu, "klasickou cestou na Monte Stellu". Jsou jedinými lidmi, které jsme na túře potkali.
Dolů se vracíme asi kilometr stejnou cestou, pak odbočujme na západ do údolí ve směru rozcestníku.
Oranžová značka nás vede mírným po úzké cestičce porostem macchií až k plotu vodárny. Tam mizí - stejně jako cesta.
Porost macchie je neprostupný, jediná možnost je jít potokem.
Asi po 100 metrech se objevuje další značka.
Dále je cesta "smíšená": místy pohodlná, místy silně blátivá a dost adrenalinová - nikoliv nebezpečná, ale zatraceně klouže!Cesta pokračuje kolem 2 útulen, které mohou posloužit při špatném počasí.
Nejdřív by se ale v nich muselo uklidit - alespoň v té jedné, do které jsem nakoukl, byl děsný bordel.
Užíváme si výhled na údolí krásně nasvětlené odpoledním sluncem a klesáme k budově s věžičkou, jejíž účel jsme hádali dopoledne.
Je to opravdu krásný horský kostelík. Je 17:30, z vrcholu jsme sem šli 2.5 hodiny.
Chvíli odpočíváme a pijeme. Jsme už dost unavení.
V 18:30 docházíme k autu.Během túry jsme vypili jsme skoro 9 litrů vody.
Moře je pořád rozdováděné, koupání vypouštíme.
Během večera pijeme (kromě jiného) růžové z vinařství Stephanie Olmeta - je skvělé! (já růžové moc nemusím).
Žádné komentáře:
Okomentovat