Vycházka romantickým údolím s možností fantastického koupání v nádherných kaskádách - pokud je teplo.- Celková vzdálenost, doba, převýšení: 16.7 km, 6:45 hod:min, 580 m
- Nadmořská výška min-max: 580 - 1283
- Vzdálenost z kempu do výchozího místa: 3 km
- V Průvodci trasa č.36
- GPS záznam trasy a výškový profil (anglicky)
Do výchozího místa tůry by se dalo dojít pěšky. Ale aby byla zachovaná rodinné pohoda, jedeme do sousední vesničky Canaglia nakonec autem :-)
V serpentinách na úzké silničce potkáváme pomalu jedoucí Toyotu. Předpokládám, že jede pomalu kvůli bezpečnému míjení, takže na řidiče děkovně zamávám. S malým odstupem za autem se ale k nám blíží více než padesátihlavé stádo koz. Nejprve normální chůzí, postupně zrychlují, konec stáda už kolem nás běží tryskem. Úplně na konci pajdá za stádem malé kůzle. Poskakuje po třech, jednu nohu má v dlaze.
Stojíme dokud nepřejde kolem, abychom ho nevylekali ještě víc, než už je.
10:00 Miniaturní parkoviště je skoro plné, je tu asi 10 aut (D,F).Jdeme krásnou "parkovou" cestou lesem borovic a cypřišů proti toku říčky Vecchiu. Její koryto je plné "koupacích" tůněk mezi velkými balvany.
Asi po hodině přecházíme pravostranný přítok po lávce pod několikametrovým vodopádem.
V 11:20 docházíme na křižovatku s GR20.
Přecházíme na levý břeh říčky, která tu vytváří velké koupací bazény. Už tu relaxuje dost lidí (asi 15). Za lávkou cesta stoupá prudčeji. Stromy řídnou, otvírají se výhledy na okolní hory.
Po deseti minutách přicházíme k Bergerie Tollu, nabízející kromě občerstvení i jízdu na koních.Jeden z koní, volně se pasoucích na kapradím porostlé mýtině, zamíří k nám. Zastaví se na pěšině a odřízne tak cestu Ondrovi, který se zdržel fotografováním.
"Co mám dělat?", volá za námi.
"Podlez ho!", napovídá mu Anja nezištně :-D
Znovu vcházíme do vysokého borového lesa.Proti nám jde přátelsky se tvářící osel (nebo mula) s nákladem dřeva. Ustoupíme mu z cesty. On u nás na chvilku zastaví, asi čeká na pohlazení, pak jde dál. Za ním utíká pejsek, průvod zakončuje domorodec, který na naše "Bon jour!" sice neodpoví, ale zato usměvavě zasalutuje :-)
V 12:15 zastavujeme na svačinu=oběd.Při posedávání na nás ve větru rychle stydne pot, oblékáme větrovky.
Proti nám občas procházejí turisté scházející po GR20 z Monte Rotondo.
Ondra studuje mapu: "Já myslím, že ty kaskády by měly být už blízko!"
Poodejdu asi 50 metrů z cesty k říčce a zjišťuju, že má pravdu - říčka přitéká zprava v sérii vodopádků, skluzů, bazénů, tůněk a "hrnců".
Nádherných míst na koupání je tu spousta. Obloha je modrá, slunce, ale vítr zatraceně chladí.Anja nedbá, sundává větrovku a převléká se do plavek.
Když se ujistí, že Ondra je připraven pořídit fotodokumentaci, skočí do tůňky se smaragdově zelenou vodou. Ale dlouho se tam nezdrží :-)
Kolem nás procházejí turisté z brněnského zájezdu, který je s námi v kempu.
Mladší páry projdou kolem a ani nezabučí (jak říkával můj otec), do řeči se dává asi desetičlenná skupinka, v které prim hrají turistky "v nejlepších letech" - jako obvykle v takových situacích, připadají mi jako učitelky :-)
Vyměňujeme si informace o turistických plánech, oni začínají, my už skoro končíme.Jsou tu vesměs poprvé, velice je překvapuje, že tohle je naše čtvrtá "korsika" a že stále jezdíme na jiná místa.
Rozcházíme se, oni (přesněji ony) jdou po proudu najít si svoje místo na koupání, my jdeme proti proudu, při pohledu na tetelící se Anju se chuť na koupání vytrácí.
"Ale je tady krásně!"
V 13:30 vyrážíme na cestu zpátky.V tůňkách pod lávkou na rozcestí s GR20 je plno, tak zastavujeme na koupání o pár set metrů níže.
Při večerním povídání mají někteří z nás nasazené i kapuce od větrovek! Přesněji: "... některé z nás ...", vlastně "... všechny z nás..." :-)
Zjišťuju, že kemp je malé arboretum. Ze stromů v areálu rostoucích dokážu identifikovat: topoly, lípy, jírovec (kaštan), duby, borovice (2 druhy), jedle, červený javor, platan, smrk, hrušeň, třešeň, jabloň.
Žádné komentáře:
Okomentovat