Po snídani balíme a odjíždíme.Do dalšího kempu ve středu ostrova jedeme oklikou - chceme se podívat na známou pláž Ficajola, ležící pod městečkem Piana (900 m.n.m.).
Pláž patří mezi známá místa Korsiky; asi každý, kdo byl v Calange autem, se byl podívat a vykoupat i na Fijacola ... jenom my zatím ne.
Proto jedeme z kempu na západ.
Projedeme mezi rudými skalami Calange a na náměstíčku v Piana odbočíme z hlavní silnice doprava směr Capu Rosso.
Po necelém kilometru (ještě stále v Piana) odbočíme doprava.
Po úzké (místy velmi úzké) silničce strmě (místy velmi strmě) klesáme k moři. Autobus sem neprojede.
Silnička končí parkovištěm, na pláž zbývá pár set metrů.
Nevelká písčitá pláž sevřená mezi skalami vypadá velmi romanticky.Je teplo, ale na obloze se honí dešťově vypadající mraky - tím si vysvětlujeme, že tu není moc lidí.
Ale než si dvakrát zaplaveme k bójím, pláž se dost zaplní.
Se zájmem pozorujeme středně velkého psa s plavací vestou. Se svojí paní připlaval z člunu kotvícího asi 250 metrů od břehu.
Oběhne a označkuje několik velkých balvanů, poškádlí odrostlé štěně zlatého retrívra, na povel skočí vody a zanedlouho je u "svého" člunu.
Retrívr, pubertální halama, také přitahuje naši pozornost. Na povel svého pána se nadšeně vrhá do mořské vody a potápí se pro hozené kamínky. Když si chce zaplavat i jeho pán, musí pejska přivázat. Ten to nese hodně těžce, jeho zoufalé poštěkávání a kvílení slyšíme ještě dlouho po cestě k autu.
Bagetu se šunkou a sýrem obědváme u hřiště za Piana, odkud vede několik turistických tras do Calanche.
Vracíme se zpátky do Porto, ještě pře mostem přes říčku Spelunce odočujeme doleva směr Évisa.
Silnice stoupá nad hlubokým údolím, pod námi je soutěska Spelunca.
Začíná pršet, teploměr ukazuje teplotu 12°C. Tak to jsme na Korsice ještě nezažili !!
Padá na mě únava, v Évisa zastavujeme na kávu.
Respektuju zákazy stání a tak mám dost problém zaparkovat. Domorodci a Francouzi si zákazy nepřipouštějí.
Nálada u kávy odpovídá vnější teplotě.
Přes průsmyk Vergio (Col de Vergio) jedeme krásným lesem Forét de Valdu Nielu k městečku Castellacce, kde odbočujeme doleva ve směru ukazatelů ke kempu nad vesnicí Lozzi.
Stále prší.
Kempy jsou dva, těsně vedle sebe; nadmořská výška asi 1000 m.n.m.
Vjíždíme do toho levého, najdeme si místo... ale 1.5 hodiny sedíme v autě a čekáme až přestane pršet :-/
Během čekání brouzdáme po webu a hledáme předpověď počasí pro oblast Monte Cintu.
Kolem 16.hodiny přestává pršet. Teploměr v autě ukazuje 12°C.Stavíme a zařizujeme stan, Jana se chystá večeři.
V 17 hodin se zvedá vítr. Je to hodně silný vítr. Rychle rozežene dešťové mraky a otevře výhled do okolí ... táboříme na horském hřbetu s pěkným výhledem. Ale na místě naprosto nechráněném proti větru.
Tyče stanu se chvílemi prohýbají tak, že čtvrtina stanu leží na zemi. Přeparkuju auto, aby alespoň trochu chránilo stan.
Netušíme, že vítr přestane až za 5 dní! A že náš 6 roků starý, dobrý stan Pinguin Jupiter 4 to vydrží !!
Večeři dováří Jana ve stanu.
A protože se pocit chladu zanedlouho vrací, svařuje karamel se zbytkem "balantinky". Dopíjíme i bílé Pastriciola a Dominici - když je zima, jdou civilizační standardy stranou.
V noci moc nespíme; venku je pořádná vichřice, Anja dostává co chvíli ránu od prohnuté stanové tyče.
Žádné komentáře:
Okomentovat