Havraníky 2011

Po snídani (velký talíř se šunkou, slaninou, sýry, několika kousky zeleniny a dobrou zavařeninou) připevňujeme mapu na řidítka.
Nutným doplňkem je pro mě velká lupa, díky které nemusím při koukání do mapy nasazovat brejle na čtení - moje oči už dávno nejsou co bývaly :-(

Vyjíždíme nad Havraníky směr Popice, kde mezi vinicemi stojí stánek vinařství Znovín, kde prodávají i vína ze zdejších tratí.
Z 'koštýřek' si vychutnáváme Chardonnay a Zweigelt, přitom si užíváme krásný výhled na okolní vinice i do daleka. Znovínští mě moc potěšili, že tu nevybírají zálohu na zapůjčené "sklo"!
V nabídce vín mě zaujme položka "Jakubské (Rulandské modré) 2008".
Chvíli váhám; rulandské modré alias burgundské alias pinot noir nepatří mezi mé favority. Nějak se mi nedaří propít si k němu cestu a vychutnat ho. Už z toho mám trochu mindrák: Karel IV. to dokázal během jediné pitky s Buškem, v románu Bokovka se nepije nic jiného a mě furt neoslovilo. A tu knížku jsem vlastně taky nedočetl :-/
Víno je deklarováno jako zemské (žádný přívlastek :-0), ale dvakrát 11 Kč za 5 cl jsou dobrá cena za pokus.
Přivoníme ... krásná jemná vůně medu a rozkvetlé louky nám pochvalně zvedne obočí.
Ochutnáme ... a země se zachvěla! Skvělé, lahodné, hebké víno s intenzivní chutí medu, kterému prospívá, že je podáváno trochu chladnější než je teplota 18°C, pro červená vína obvykle doporučovaná!!
Při hledání hodnotících superlativů mě napadá parafráze titulku, kterým kdysi dr.Mrázek představoval v Amatérském rádiu programovatelnou kalkulačku TI-59: Trumfové eso ze Znovínu!.
Zkouším, zda je potěšení reprodukovatelné a kupuju si ještě jeden vzorek. Země se zase zachvěla!!

Ve skvělé náladě pokračujeme do Popic. Vzápětí se ale za námi ozývá volání - mládenec v reflexní vestě na nás něco volá, mává a utíká za námi.
Je to pořadatel závodu Znovín Cup, který nás prosí, abychom jeli jinudy. Že tudy vede trať závodu a kdyby se něco stalo, tak by měl malér.
Vracíme se na horní konec Havraník, směr vinice Šobes a dál k Vranovské přehradě. I tady ale vede trať závodu.
Sjíždíme do středu Havraník, po silnici do Hnánic. Přítomnost policie indikuje, že i tudy vede trať závodu.
Pokračujeme po silnici, před námi je hraniční přechod do Rakouska. Nemáme občanky, tak otáčíme; polní cestou před Hnánicemi směr údolí Dyje.

Křižujeme trať závodu podle pokynů pořadatele, přes prudké stoupání a klesání sjíždíme do nádherného údolí k řece, kterou přejíždíme po lanovém mostě a pokračujeme na malebnou vinici Šobes.
Vinice je chloubou Znovínu, i tady má ochutnávkový stánek. Sympatický starší pán prodává víno se zjevným potěšením; každou sklenku doprovází informací o nalévaném víně, pokud je z této vinice, tak ukazuje, v které části hrozny zrály.

Trochu mrholí, šlapeme do prudkého stoupání.
Na konci vinice vede asfaltka po úzkém hřebeni, pod kterým z obou stran ve stometrové hloubce teče Dyje. Nádherná krajina a neuvěřitelný pohled!
V lese pokračuje prudké stoupání, poprvé v životě jedu převod 1:1 na asfaltce, funím jak sentinel. Nakonec vzdávám a posledních sto metrů potupně tlačím :-(

Odbočujeme se podívat z vyhlídky Železné schody, pokračujeme velmi mírným stoupáním po červené k lesní křižovatce U Milíře. Počasí se definitivně vylepšilo, sundáváme 1 triko. Na zpáteční cestě jsem v tomhle místě plánoval uhnout na modrou, ale u ní je vyhrůžná tabule v češtině i v němčině, že pro cyklisty je modrá cesta směr rozcestí Pod Šobesem zavřená.
Údolí Žlebského potoka je hluboce zaříznuté, v rychlém sjezdu ztratíme výškové metry.
Odbočku k Novému Hrádku ignorujeme (příště).

Lukov: v stoupání nad kostelem zastavujeme u přívětivě vypadající hospody U Hricků, před kterou voní udírna. Navrch huj, zevnitř fuj: pajzl bez vaření, za 2 klobásy, 2 střiky, pivo a jeden svařák platíme 200 Kč. Hláška dne: "Já ale nemám neslazenou "vodu", tak do toho střiku chcete Ondrášovku s citrovonou příchutí?"

Asfaltka, červeně značená jako cyklotrasa, nás vede do lesa, ale nakonec vyjíždíme na silnici přes Horním Břečkovem, po silnici pokračujeme přes Lesnou do Onšova, kde odbočujeme na turistickou cestu, vedoucí kolem Claryho kříže na hráz Vranovské přehrady.

Po silnici sjíždíme do Vranova nad Dyjí a po levém břehu řeky jedeme po červeně značené cestě krásným zalesněným údolím.
Počasí se definitvně láme k lepšímu.
Po 2 km se rekreace zase mění v sport, cesta odbočí od řeky a my šlapeme a pak tlačíme do prudkého kopce.

Písčitou pěšinou krásným lesem a pak sjezdem po asfaltce se dostáváme do Čížova.

Po silnici směr Horní Břečkov sjedeme do nejnižšího bodu; po značené cyklotrase lesem a pak mezi poli se dostáváme zpět do Lukova.

Krátké občerstvení dáváme v Hostinci u Všetečků, který je cyklistickými partami zjevně oblíbený, pak pokračujeme proti směru dopolední jízdy na Šobes, kde ochutnáváme skvělý Rýnský ryzlink 2008 p.s. a Rulandské šedé.

Za lanovým mostem, po pravém břehu jedeme k bývalému Judexovu mlýnu. Líbí se mi klenba nad starým náhonem.
Po červené turistické značce vedeme kola na cyklocestu nad Havraníky (naše verze cyklomapy nedokumentovala asfaltku od mlýna, která by nás sem také zavedla).

Po 18.hod dojíždíme do penzionu.
Ujetá vzdálenost 56 km a průměrná rychloat 12.6 km/h vypadají na odpolední projížďku starších dam, ale "... you can't judge a book by its cover. If you want to know the truth, you've gotta flip through the pages!" (Hoodwinked)