- Celková vzdálenost, doba, převýšení: 11.3 km, 5:15 hod:min, 615 m
- Nadmořská výška min-max: 0 - 280
- Vzdálenost z kempu do výchozího místa: 25 km
- Ondrův nápad na tůru
- anglický popis, GPS záznam
S Ondrou jedeme pro bagety a pak se jdeme vykoupat. Jsou velké vlny.
Ondra je ve vodě dřív; než skočím do vody, vidím ho na vlně snad dva metry nad sebou. Pak mě vlna přetočí, praští se mnou do dno a stáhne plavecké brýle na nos. Než se zorientuju a vestoje začnu koukat po Ondrovi, vrací vlna se odrazem od pláže znovu se mnou pořádně zacloumá. Ondra je naštěstí kousek ode mně, oba utíkáme z vody.
Vracíme se do kempu a máme dost!
Jedeme na stejné parkoviště v průsmyku Bocca a Croce jako včera.Máme štěstí na místo ve stínu.
Cesta, vycházející od zdejšího bistra a značená pro dálkovou turistickou trasu Mare e Monti
(vedle prestižní GR20 jsou na Korsice i méně náročné a přitom krásné dálkové trasy, které chodí hodně mladých lidí. I teenagerů. Tyto trasy jsou velmi dobře značené barevnými pruhy; při porovnání tohoto jednoduchého a přitom dostatečného značení s nesmyslnou hustotou značení cyklotras žlutými hliníkovámi tabulemi, které v posledních letech zamořily krajinu v Česku, mě vždycky jen napadne otázka, kterýpak šibal nebo kmotr "realizuje potřebný grant" ... blicí smajlík:-P ),
pozvolna klesá ve stínu keřů a nízkých stromů asi 3 km k pláži de Tuara.Chodí tu dost lidí, všichni se vzájemně zdraví a usmívají. Nejsou to Češi! :-/
Asi po kilometru si zjistím, že jsem zapomněl v autě foťák, a zrychleným tempem se pro něj vracím.
Místy se otvírá hezký výhled na záliv Golfe de Girolata, jehož:
- severní okraj tvoří přísná přírodní rezervace Réserve naturelle de Scandola (území není přístupné turistům)
- jižní okraj tvoří masiv Monte Senino, kde jsme byli včera.
Pláž de Tuara nás ke koupání neláká - i když vlny tu nejsou velké, na břehu i u břehu je spousta listů "mořské trávy".
20 minut stoupáme asi 200 výškových metrů na hřeben, který odděluje pláž de Tuara od vesnice Girolata (korsicky Ghjirulatu).Je vedro, i když fouká vítr.
Nahoře odpočíváme, obědváme a rozhlížíme se.
Vesnička Girolata vypadá malebně, pozornost přitahuje strážní věž hlídající malý záliv s přístavem.
Po necelé půlhodině jsme na pláži u přístavu.
Z tuctu kavárniček a restaurací si vybereme jednu, kde si dáme pití; chvíli sedíme a koukáme na přístav.
Vystoupáme do vesničky - domů tu není o moc víc než 'hospod'.
Inu, turisticky atraktivní místo! :-)
Cestu k stážní věži hledáme marně. Ale ne že bychom se moc snažili - když i na druhý pokus skončíme u vchodu do restaurace/kavárničky, končíme náš pobyt ve vesničce a vyrážíme na cestu zpět.Nevracíme se stejnou cestou přes hřeben oddělující Girolata od pláže Tuara, ale obcházíme ho.
A zase si užíváme krásné výhledy na skály, na moře!A zase si říkáme: "Sem, sem se mělo dojít! Nemělo se zůstávat na Řípu, mělo se jít dál!" ;-)
Odlesky odpoledního slunce na mořské hladině fotíme snad dvacetkrát.
Koupeme se v malé zátoce ještě před příchodem k pláži Tuara.
Nikam nespěcháme, k autu se vracíme po 16.hodině.
Stejně jako včera, zastavujeme na kávu, pivo a kolu v Trucker Café.Srdečnost paní kavárníkové ještě větší, při vracení nádobí a loučení skoro dojde na přátelské líbání - nezaměňovat s francouzským polibkem ;-)
"Au revoir!" (doufám)
Na pláži u našeho kempu visí červená vlajka - zákaz koupání.
Tak Ondra aspoň fotí západ slunce do moře.
Žádné komentáře:
Okomentovat