Korsika 2009 - Murato, Mariana, Bastia a odjezd

V pohodě balíme a jedeme na jih po západním pobřeží Cap Corse - toho "vztyčeného palce" na severu Korsiky.
Projíždíme Nonzu a St-Florent k vesele barevnému kostelu ve vesnici Murato.

Dál přes Ortale, kolem letiště Bastia-Poreta ke katedrále La Canonica.
V bezprostřední blízkosti katedrály (zvažuju zda nevložit do úvozovek, tahle krabicovitá stodola je fakt katedrála?) jsou zbytky římské osady Mariana - spolu s osadou Aléria to byla nejvýznamější římská osada na ostrově.

Přejíždíme do Bastia a těšíme se na pizzu.
Je půl třetí ... a my do 18 hod hladově chodíme po přístavu a okolí a marně hledáme, kde nám udělají pizzu. V téhle době se prostě nevaří :-(
Pizzu nakonec dostaneme v restauraci blízko hlavní přístavní budovy.
Jíme u stolku na ulici, občas odbíháme k televizi uvnitř, kde běží dramatický závěr horské (pyrenejské) etapy Tour de France. Zvítězil v ní Contador, favorit a pozdější vítěz.

Čekání ve frontě Corsica Ferries na pokyn k nalodění se nečekaně protahuje, naštěstí podvečerní vánek je příjemný.
Z trajektu už sice vyjeli všichni pasažéři, vjezdu ale brání vysoké štafle. U nich se postupně shluklo 5 lodních důstojníků, kteří spolu s dvěma chlapíky v montérkách, asi hodinu řeší výměnu jedné ze zářivek.
Z lodi také několikrát vyjíždí malý náklaďák s odpadky... zřejmě proběhla nečekaná kapitánská kontrola, zaměřená na pořádek. Nebo snad inspekce zhora?
No, podle stavu, který vidíme na chodbách po nalodění, by kontrola měla probíhat častěji :-/
Spací kajuta na nejvyšší palubě je ale čistá a v pořádku.
Spíme klidně celou noc.
Příjezd do Savona v 6:00, polojasno příjemné na cestu.
Cesta domů kolem Benátek a přes Vídeň je dlouhá (příště raději na Mnichov), naštěstí je neděle, takže kamionů je pomálu.
Domů dojíždíme kolem 23.hodiny.

Korsika 2009 - Sentier des Douaniers (západní pobřeží)

4 hodinová vycházka z kempu přes Port de Centuri po západním pobřeží po "Stezce celníků".
Slunečno až polojasno, vítr, velké vlny.
V noci byl slyšet příboj a občasné větrné poryvy dávaly tušit, že moře bude divoké. A bylo.
Ráno vidíme 5-6 metrové vlny, i když vítr se už téměř utišil a obloha je blankytně modrá. Dnes to na koupání nebude.
Jdeme se projít po staré celnické stezke - v protisměru k včerejšímu výletu.
Západní pobřeží celého Cap Corse je skalnatější než východní.
Cesta je proto náročnější, části stezky jsou místy poškozené, několkrát lezeme s pomocí rukou přes místa, kde se části skal utrhly a sjely do moře.
Po dvou hodinách otáčíme, i když jsme nedošli do místa, kde cesta zahýbá na východ a kopíruje severní stranu Cap Corse. Inu, je to dlouhá dovolená a už jsme unavení ;-)

Korsika 2009 - "Sentier des Douaniers" (z východního pobřeží)

5 hodinová vycházka po "Stezce celníků" z Macinaggia na sever Cap Corse k Tour Santa Maria.
Polojasno až oblačno, vítr místy "na větrovku".
Cesta vychází z městečka, ležícího na východním pobřeží Cap Corse, přes dlouhou pláž z jemného bílého písku a velkými kupami uschlých mořských rostlin a vede úbočím mírných strání nad pobřežím.
Výhled na neobydlené ostrůvky, které jsou chráněnou ptačí rezervací, působí v dnešním oblačném počasí trochu melancholicky.
V zatáčce nad mořem stojí vedle staré dělové hlavně stožár z malého člunu. Na stožáru je přitlučená tabule, která informuje, že tady v roce 1790 přistál korsický národní hrdina a pozdější hlava samostatného korsického státu Pascal Paoli. Tabule je psaná velmi amatérsky a navíc anglicky! ("To psal snad Robinson Crusoe a to ještě ve spěchu")
No nevím, nějak se mi nechce věřit, že by Korsičané, tolik pyšní na svého Pascala (do dneška je to prý na ostrově nejrozšířenější chlapecké jméno), neupravili tak významné místo svých dějin více reprezentativně.

O kus dál svačíme; jako obvykle bagety se sýrem a skvělou francouzskou šunkou. Na pláži pod námi je vytažený kajak a u něj starší pán. Pán mává na blížící se motorový člun Pobřežní stráže. Dva svalnatí chasníci zastaví člun kousek od břehu a brodí na břeh k němu. Pán asi přecenil své síly nebo má zdravotní problém, protože chlapíci po chvíli přivazují kajak za člun a pomáhají pánovi se dostat do člunu.
Řízení člunu se ujímá mladší z nich. Nejprve mi připadá, že v záchranářském kurzu při výuce "vlečení kajaku" nedával pozor, protože má značné problémy 'soulodí' otočit a rozjet směrem, který potřebuje. Ale mi dojde, že spíš má problém soustředit se na řízení.
Celou scénku totiž sleduje opodál stojící pár: asi třicetiletá dlouhovláska se svým přítelem. Dáma je "nahoře bez", k tomu džíny vyhrnuté kolenům. Je na ní moc hezký pohled.
Dokud byli záchranáři daleko, věnovala se svému příteli opravdu naplno. Ale potom ji zjevně velice zajímalo, jakým způsobem se připevňují kajaky za motorové čluny. Přítel se sice snažil i nadále ji k sobě tisknout tak, aby záchranáři viděli hlavně její lopatky, ale jeho snaha je marná. Ani s přehozením svetru přes její ramena nadlouho neuspěl, dámě je stále teplo ;-)

Asi po hodině chůze se cesta stočí doprava, jsme na severní výspě Korsiky. Před námi je v mělkém zálivu částečně poškozená strážní věž - začátkem 19.století si do zastříleli z lodních děl Angličané.
V jednom ze zálivů narazíme na krávy, vychutnávající polední siestu. Vždycky, když u nás vidím ty chuděry s mouchami kolem očí, jak třepou hlavou a mávají ocasem v marné snaze je odehnat, vzpomenu si na tahle krásná, nacpaná a psychicky vyrovnaná zvířata. Tady je štěstí být krávou!

Přes "vnitrozemí" se vracíme do Macinaggia, kde kupujeme grilovaná kuřata, víno a zeleninu. Taková večeře se mi snad nikdy nezevšední.
Do kempu na západní pobřeží nejedeme po hlavní silnici, ale zkratkou přes hory, přes průsmyk nad vesnicí Rogliano (asi 600 m.n.m.). Silnička byla hodně úzká a samozřejmě v nejexponovanějším místě jsme potkali dodávku. Řídila ji starší dáma, která byla na vyhýbání nad hlubokým srázem zjevně zvyklá.
Já se s Octavií tisknul ke skále (měl jsem lepší stranu :-]), ona najela až na okrajový štěrk, s úsměvem mi pokynula, ať se "šustnu" dopředu, pak popojela ona, pak zase já a bylo to.
No, bylo to pěkný, ale mě to stačilo a touhle cestou už nepojedu!

Po večeři ochutnáváme 3 druhy vín a chválíme kempovou mrazničku, díky které mají "vzorky" správnou konzumační teplotu.
Ondra, vracející se ze záchodu, neuváženě poslechne příkaz své trochu ovíněné mysli a s výkřikem "Eagle!" se pokusí zkrátit si cestu ke stanu výskokem na kamennou zídku. Pokus se nezdařil, krve bylo dost, šrámy na holeních se hojily skoro 2 měsíce :-P

Korsika 2009 - přejezd na sever Cap Corse

Při odjezdu z Plage d´Arone na skalách nad Golfe du Porto opět neodoláme a fotíme tu neuvěřitelnou modř moře a oblohy.
Projíždíme Piana a znovu si připomínáme krásu Calache.
U Porto fotíme pláž, na kterou jsme se dívali z kilometrové výšky vrcholku Capu d´Orto, který si na rozloučenou fotíme o kousek dál. Capu d´Orto je opravdu ten nejvyšší vrcholek na 4. fotce!
Stoupáme k Evisa, chvíli čekáme než dělnící, zajišťující silnici proti padání balvanů, shodí dolů pořádný skalní blok.
V krásném lese za Evisa, ještě před parkovištěm, z kterého jsme vycházeli do
sedla Cuccavera, parkuje podél silnice spousta aut.
Podle mapy tu má být přírodní koupaliště. Asi by stálo vyzkoušení, ale není kde zaparkovat, tak jedeme dál. Třeba tu nejsme naposled ;-)
Přejíždíme sedlo ..... a klesáme na rozsáhlou náhorní plošinu, ze všech stran obklopenou vysokými horami, jejímž centrem je město Calacuccia.
Ještě před výjezdem z lesa nás zaujme na levé straně šedá zeď s nápisem "Legio Patria Nostra" a za zatáčkou úhledný domek s doširoka otevřenými okny ... 2.výsadkový pluk francouzské cizinecké legie větrá. Jen aby je nevykradli, kasárna vypadají opuštěně :-)
Zastavujeme asi po 5 km u hráze přehrady. Málem nás porazí vedro.
Ondra je z nás nejaktivnější: aby získal co nejlepší fotky vrcholu Paglia Orba (="Matterhorn Korsiky"), pobíhá po celé hrázi. Slézá i pod hráz k výstražným tabulím varujícícm před náhlými přívaly vody. Přináší odtud fotku starého mostu - do dneška mě mrzí, že jsem tam s ním nešel.
Jedeme dál úzkou silnicí podél říčky Golo. Jsem opravdu rád, když přede mnou jedoucí kamion s 18m návěsem zastaví na vhodném místě (jediném na 10 km) a nechá mě předjet. O kousek dál jede jiný kamion v protisměru - pánové, držím vám palce, ale jsem rád, že nebudu u vašeho vyhýbání.
Další cesta přes Ponte Leccia (nejvýznamější železniční uzel Korsiky :-), větví se tu trať od Corta na Bastia a Calvi), Ortale, Oletta a St-Florent do Patrimonio je v pohodě. Zastavujeme pro víno v našem známém vinařství, nakupujeme zásobu a ujišťujeme se, že v neděli budou mít otevřeno.
Po západním okraji Cap Corse jedeme přes Nonza, kolem mojí oblíbené černé pláže až na úplný sever korsiky.
Cestu končíme v kempu u osady Mute. Pozoruhodnosti kempu:
- stará dáma v recepci, mluvící plynule anglicky, italsky a španělsky (francouštinu nepočítáme)
- množství silně skloněných míst na kempování (my máme štěstí na rovinku)
- malá kapacita toalet a sprch (tento nedostatek je právě napravován dokončováním další budovy. Líbí se mi, že řemeslníci ctí rekreanty a začínají bušit kladivy až v 10 hodin)
- sympatický, vysoký a dobrou angličtinou mluvící Čínan v prodejně baget
- mrazící box, který je k dispozici zdarma
Výhled na okolní hory hyzdí 'větrníky' - ekologisti tu nepochybně slintají blahem. Naštěstí pro Korsiku zdejší tzv. ekologické =nátlakové skupiny nejsou bigotní jako jejich čeští souvěrci a nebrání stavbě silnic.
K moři je asi 500 metrů, pláž oblázková, dno mělké a plné "chorýšů" :-(

Korsika 2009 - Col de Cuccavera

Túra z parkoviště v lese do sedla Col de Cuccavera
(Průvodce trasa č.12, doba 5 hod, převýšení přes 315 m).
Slunečno, příjemno, odpoledne hodně teplo.

Z kempu na Plage d'Arone jedeme před Porto a Évisa na parkoviště v lese poblíž střediska Village de vacances d´Aitone (skoro 50km). Parkoviště i okolní les jsou obsazeny tlupou divokých korsických vepříků, kteří čekají na něco dobrého. Nebo aspoň na podrbání.
Jdeme po lesní cestě, odbočující od silnice doprava, z lesa nás zkoumavě sleduje stádo krav. Korsické safari!
Zatímco Áňa při spatření zvířat volá: "Jé, prasátka!", případně "Jé, krávy!", Ondra používá konzumnější termíny: "Hele, vepřový, koukej, hovězí!" :-)
Prašná cesta se asi po hodině mění na kamenitou lesní cestu. Křižujeme vysokohorskou dálkovou trasu G20.
Je teplo, borovice omamně voní pryskyřicí.
Místy les ustupuje, převládají skalky a skály, ale pak zase jdeme mezi stromy.
Zpěv ptáků je najednou přehlušen rychle se blížícím řevem tryskových motorů - pod námi (!) se nepříliš širokým údolím proženou 2 stíhačky francouzké armády. :-P
Krásné výhledy do okolí - jako vždycky, žádní lidé - jako obvykle.

Docházíme k horské útulně: pěkný velký domek nabízí úkryt před nepohodou a odpočinek ve dvou velkých místnostech se stoly a lavicemi, pohodlné přespání pro 10-20 lidí na prkenném patře. Jak pak by takové zařízení asi vypadalo po jedné sezoně u nás? :-(

Postupně získáváme výšku, i když místy jsou i výrazná klesání.

Fascinuje nás mohutné skála na druhé straně rokliny: je lesklá, hladká, zbrázděná liniemi přerušovaných děr jako umrzlá sněhová pláň, po které se valily ledové koule. Místy se na ní zachytily borovice - bonsaje v přírodní velikosti!

Přicházíme na horskou loučku, pak kousek doleva a jsme v cíli - v průsmyku Cuccavera.

Výhledu dominuje jihozápadní strana vrcholu Paglia Orba. I když upřímně řečeno, z tohoto pohledu si Paglia Orba svůj přívlastek "Matterhorn Korsiky" nezaslouží).

Svačíme se, fotíme, odpočíváme.

Vracíme se stejnou cestou.
Na parkovišti zase čekají na podrbání vepříci.
Ještě že nevědí, co budeme mít k večeři; to by se asi od nás odtahovali:
za studena uzené maso z vepříků je zdejší specialitou; v obchodech visí mírně oplesnivělé a nepříliš vábně vypadající bochánky s názvem "coppa". Ale stejně jako stará moudrost radí nesoudit lidi podle šatů, i tady je potřeba nedat na vizuální dojem a ochutnat. A zapíjet červeným vínem!

Korsika 2009 - plážování u Sagone a na Plage d'Arone

Úplně odpočinkový den.

Po snídani jedeme přes Piana asi 20 km na jih pod město Sagone, kde se do moře vlévá řeka U Liamone. Při přůjezdu jsme tam viděli hodně odstavených aut, asi je tam pěkné koupání.
Auto necháváme u silnice, k moři a k ústí řeky jdeme hlubokým pískem, který občas vytváří vysoké duny.
Koupání v moři je příjemné, zajímavé i plavání do řeky. Připadá nám, že voda v řece trochu ...no, nevoní - za to může asi mírný spád a hlavně to, že protéká pastvinami. Takže preferujeme moře.
Asi po 2 hodinách sedáme do auta. Zkoušíme projet prašnou cestou směr Coggia, kde Ondra podle mapy vytipoval krátkou vycházku s koupáním v řece v její horské části. Ale cesta končí u ohradníků pastvin, tak otáčíme.
Vracíme se do kempu, zbyek dne se placatíme u stanu nebo na pláži.

Korsika 2009 - Capu d´Orto

Túra Piana - Capu d´Orto (Průvodce trasa č.14, doba 8 hod, převýšení přes 820 m).
Nejkrásnější túra, jakou jsem kdy šel !!!
Slunečno, teplo až vedro :-P

Při cestě z kempu kolem Capu Rosso k Piana neodoláme (jako už několikrát), zastavujeme na parkovišti a fotíme záliv Golfe du Porto. Modrá, modrá, kam se podíváš, modrá moře přechází do modré oblohy, temně rudé skály pokrývají tmavá zeleň stromů a keřů.
Auto necháváme za Piana (směr Calanche) na pěkném parkovišti u hřiště.

Asi hodinu jdeme po pěšině příjemným borovým lesem, který v horku nádherně voní.
Stoupání postupně nabírá na prudkosti.

Během svačiny nás dochází starší manželé. Každý z nich si jde svým tempem, strojovým a vytrvalým, takže normální chůzí je sice předejdeme, ale když zastavíme na focení, pořadí se zase obrátí. A těch zastávek na focení děláme spoustu, protože okolí je fantastické!! I když jsou naši souputnící sympatičtí, dost se nám uleví, že na rozcestí na konci lesa jdou jiným směrem.

My pokračujeme ve stoupání po kamenité horské cestě, chvílemi po skalních plotnách.

Prudké stoupání je střídáno několika dlouhými rovinatými úseky.

Na kamenech jsou místy značky, většinou jdeme podle mužíků.
Po levé ruce máme Calanche. Bizardní skály jsou červené v široké škále odstínů: od oranžové až po temně rudou.
Obědváme na kraji borového (piniového?) hájku. Vzduch voní mořem, nikde žádná hovada ani komáři.
Jak se dostáváme nad úroveň okolních vrcholů, otevírají se úžasné, dechberoucí (!) pohledy na moře s výběžkem Capu Rosso, na záliv Golfe de Porto i na hory ve středu Korsiky.

Často zastavujeme na pití, 4 jedenapůllitrové láhve vody se rychle vyprazdňují.

Několikrát se zdá, že už zbývá jen poslední skalka, ale nahoře se ukáže ještě jedna.

A pak ještě jedna.

A pak jsme nahoře, na vrcholu 1294 m.n.m.

Kilometr pod námi leží městečko Porto s písečnou pláží, na které ústí do moře říčka Spelunca, vytékající ze stejnojmenné soutěsky.

Kde není moře nebo pobřeží, tam jsou hory.
Dominantní je pohled na severovýchod k centrální části korsických hor s impozantním vrcholem Paglia Orba.

Rohlížíme se a fotíme jako blázni. A taky pijeme a svačíme. A užíváme si naprostou samotu!




Asi po čtvrthodině přichází na vrchol dlouhými kroky další návštěvník, sympaticky vypadající mládenec s černými dredy.
Pořídí spoustu fotek, pak nás anglicky požádá o vrcholovou fotku jeho foťákem.
Když mu ho vracím, trochu hledá slova k dotazu, jak dlouho jsme šli: "What time did you spent ...hmm... when did you started...?"
Můj dotaz k rodině: "V kolik jsme vychá..." přeruší mládencovo "Do prdele, dyť vy ste taky Češi!" :-)




Chvíli si vyměňujeme dojmy a zážitky; mládenec je asi vysokohorský turista par excellence, říká, že tu putuje po horách už týden, sám, předevčírem byl na Paglia Orba.
Teď jde do Piána a za zítřek potřebuje stopem přejet až na úplný jih do Bonifacio, kde má sraz s kamarádem.
Loučíme se a přejeme mu štěstí!

Vracíme se stejnou cestou.
Na jedné skalní plotně chvíli bloudíme, zahnuli jsme příliš doprava a musíme traverzovat napříč skloněnou skalní plošinou.
Slunce už urazilo po obloze pořádný kus své cesty, okolní krajina je nasvětlena jinak než při cestě nahoru, takže zase je co fotit!!
Poslední trochu vody dopíjíme už cestou; otevření nové láhve s vodou je první činností, kterou děláme po návratu k autu.

V "supermarche Coccinella" v Piana kupujeme kromě jiného také dvě grilovaná kuřata k večeři. Když chlapík, který mi je přes pult podal, vidí, že je ukládám k ostatnímu nákupu do vozíku, naléhavě na mě něco volá - francouzsky. Nechápavě krčím rameny, chlapík obíhá pult a oba horké sáčky mi přemisťuje z těsného sousedství zeleniny a vína do zvláštní přihrádky na vozíku. Mezitím mi stejnou věc anglicky vysvětluje i mládenec, který tu také nakupuje. Děkuju všem a mám příjemný pocit, že lidi jsou fajn.

Při jízdě do kempu fotíme romantický pohled na moře u Capu Rosso.
Krásná Italka i se svým přítelem nás při příjezdu přátelsky zdraví, kuřata voní a vína je dost. Na světě je krásně!
Večer se jdeme projít k pláži a fotíme další romantický pohled na Capu Rosso. Dnes jsme si ale užili světa!! :-)