Túra: Santa Maria Navaresse – Monte Oru (v průvodci trasa č.28)
Jízda z kempu: 2,5 km
GPS info:
Výlet (včetně případného bloudění) vzdálenost, doba: 12 km, 5:28
Nadmořská výška výchozí - cílová [m.n.n]: 40 - 650
Celkové převýšení: 610 m
Očekáváme další "horký" výlet, proto snídáme už po sedmé. V 8 jsme na výchozím místě naší trasy - "horní náves" v Santa Maria Naveresse. Cílový vrchol se tyčí přímo nad námi.
Příkře stoupající asfaltka vede až k posledním domkům. Pak se stoupání zmírňuje, asi 2 km jdeme po prašné cestě, která obchází vrcholky Monte Oro a Monte Scoine.
Otvírají se nádherné výhledy na zátoku k přístavu Arbatax i do širokého údolí ve vnitrozemí.
Z dvora osamělého stavení na nás štěkají dva malí pejsci; starší žena je okřikuje. Pak se ozve pisklavejší štěkot a na cestu se vyřítí o polovinu menší štěně s velikýma ušima. Běží za námi a štěká s pocitem vítěze, které zahnal vekého protivníka. Se smíchem zastavujeme a čekáme, až paní přijde a zažene malého bojovníka zpět do dvora, aby se někde neztratil. Mává nám na cestu a volá: "Arrivederci!"
Procházíme bránou uzavřenou provázkem, oddělující výběh pro dobytek. Provázek zase pečlivě zavazujeme.
Kus dál uvázl na drátěném plotě velký kus igelit, který vítr roztrhal do nepravidelných cárů - zajímavý vizuální efekt z malebným širokánským údolím obklopeným horami. Kdyby to viděl dostatečně avantgardní umělec nebo dokonce mistr Knížák nepochybně by vytvořil podobný artefakt, Národní galerie by byla o pár set tisíc chudší a celý národ kulturně bohatší :-/
Ze 450 mnm prudce stoupá kamenitá cesta ke skalní průrvě. Z ní pokračuje nádherná horská cesta, na zdejší poměry skvěle značená červenou značkou a mužíky. Na vrcholu jsme v 11:30, dopíjíme čtvrtou lahev vody a pot z nás leje.
Fotíme o sto šest, v poledne jdeme dolů.
Ve 14:00 jsme zpátky ve výchozím místě.
Na zdi venkovního posezení pizzerie obdivujeme výjev ze zdejšího života :-)
Jedeme do kempu, koupání, odpočinek.
Navečer přijela vedla nás velká skupina Italů. Se zájmem sledujeme jejich úsilí při umísťování karavanu (na jejich žádost jsem přeparkoval).
Po zabydlení Jana úsměvem, vrtěním hlavou, vztyčeným ukazovákem a slovy: "Ne, ne, ne" vysvětlila jejich dětem, že od této chvíle se jejich míčové hry budou odehrávat mimo náš stan a mimo naše pověšené prádlo.
Od té chvíle nás rodiče velmi přátelsky zdravili.
U večerních lahví vína řešíme plán dalšího pobytu.
Rozhodujeme se zrušit plánovaný přejezd na západní pobřeží a zůstat i nadále jen na severovýchodním pobřeží ostrova.
Sbohem, trpasličí palmy! :-(
Žádné komentáře:
Okomentovat