Túra: brána polesí – vrchol Monte Pino (v průvodci trasa č.45)
Jízda z kempu: 23 km
Výlet (včetně případného bloudění) vzdálenost, doba: 7 km, 2:53
Nadmořská výška výchozí - cílová [m.n.n]: 410 - 736
Celkové převýšení: 326 m
Spíme dlouho, po 10. jedeme na směr Olbia.
Ondra, který se už několik dní mluví o tom, že bychom si tady měli ještě jednou dát k večeři mořské ryby, asi 1 km od kempu zahlédne nápis Pescheria. Samoobsluha (supermercato) Crai, jejíž součásti je i prodejna ryb, je nejlepším obchodem, který jsme tady na ostrově navštívili. Skvělá zelenina, rybárna, sardinské speciality a hlavně velký výběr vín, otevírací doba 8:30-20:30.
Spokojeni, že pro ryby se tu můžeme zastavit až při návratu z výletu, jdeme platit.
U kasy je sympatická dívčina velmi drobné postavy (inu Sardiňanka), v jejichž očích se 4 úkony stanu méněcenným:
- nejprve přehlédnu její několikrát opakovaný tázací posuněk, zda zboží z Janina i mého košíku patří dohromady
- pak marně očima hledám displej, na kterém bych zjistil, kolikže mi to říká že mám zaplatit (je vedle ní)
- potom nejsem schopen vyhrabat požadovadé drobné mince k bankovce, kterou platím (bez brejlí na čtení jsem při takovýchto operacích dost bezmocnej)
- když mi prstem ukáže, které mince si přeje, podám jí je a s úlevou prchám za rodinou, která mezitím posbírala nákup z pultu. Po pár krocích mě zastaví její hlas: "Signore!" a gesto, kterým mi vrací 10 € s účtenkou, to vše doprovázené velmi despektivním pohledem. Zmůžu se jen na: "Today isn't my best day!" a s obnoveným komplexem méněcennosti opuštím obchod.
Od té chvíle jsem s funkcí platiče definitivně skončil!
Túra vede na vrchol západně od Olbie po neznačených cestách.
Díky rovnoměrnému stoupání rychle nabíráme výšku, i když jdeme pohodlnou chůzí. Obdivujeme nádherné výhledy do vnitrozemí, na pobřeží a blízké ostrovy (ostrov Tavolara je dominantní), ale i bizardně formované skalky u cesty.
Z vrcholu s 360° výhledem je vidět i jižní okraj Korsiky.
Jak správně uvádí průvodce, dojem kazí jen ty "...příšerné antény." (je tu jakási radiová stanice), "Jinak by byl vrchol pětihvězdičkový". Naprosto souhlasíme!
Prvotřídní dojmy z krásné přírody umocňuje i osobní pocit pohody: Byl to první výlet, kdy mě vůbec nemačkaly puchejře!!! :-]
Při návratu se stavujeme pro ryby - bohužel oddělení "rybárna" má přes poledne zavřeno, otevírá v půl páté.
V kempu se koupeme v bazénu (moře má písčité pláže a vypadá mělce), sníme zeleninový salát a jedeme pro ryby.
S večeří se Jana se opět vyznamenala, byly skvělé (spolu s bagetou a červeným vínem)!
Protože je to náš poslední večer na Sardinii, vytahujeme kytaru.
27. 7. 2010
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat