Sardinie 2010 - Capo d'Orso a cesta zpět

Vycházka k bizardně tvatované skalce na Capo d'Orso, cesta zpět.

Balíme a odjíždíme v pohodě, cenou 115 Euro/2 noci se kemp řadí k těm levnějším (tady na Sardinii).
Jedeme asi 30 km na sever podívat se na "The Bear Rock" (medvědí skálu). Nalákala nás fotka v průvodci, kde 2 lidské postavy stojí na velkém skalisku, majícím tvar medvěda ... no, nám ten tvar připomínal spíš psa, ale přizpůsobujeme se oficiálnímu vidění :-) .
Nevíme, kde přesně hledat, ale Capo d'Orso je malý mys a tak se trefíme bez problému. Ukazatel vede na parkoviště, ochotný pán nás kasíruje (1 Euro/hod) a vysvětluje, že máme obejít tuhle zeď a jít po schodišti na tu skálu nad námi.
Pod schodištěm se vybírá vstupné (3 Euro/osoba), kromě letáku dostáváme dlouhé poučení, že nesmíme chodit mimo vymezený prostor a hlavně lézt na žádnou skálu ani nikam. A taky, že žádného medvěda/psa neuvidíme, protože tak se skála jeví jen z vedlejší skalky, na kterou se nesmí :-(((
Tak to nás teda paní pěkně rozladila.
Skála bizarní je, o to nic, pohled z ní je taky pěknej, ale tohle jsme si užívali i včera na naší vycházce - zadarmo a hlavně bez tlupy uřvaných plážáků kolem sebe. Tak sem už nepáchnu!

Do Olbie se vracíme v půl druhé. Skoro nechtěně zajedeme přímo do přístavu do příjezdové fronty na trajekt Moby Lines - naváděcí chlapík nás vyhání ať přijedeme až v osm (odplouvat máme v 22:00).
Parkujeme pod mostem a zabíjíme čas.
Olbia nemá tak pěkné náměstí jako Bastia, není moc na co koukat. Zajímavou atrakcí je návštěva pošty (potřebujeme poslat pohled domů): 40 minut čekání, 6 úřednic za přepážkou se různě přeskupuje, baví a společně řeší - v jednu chvíli 4 naráz - zřejmě složité případy. Ještě že máme času nazbyt a je to tu klimatizované :-/
V různých kavárničkách dáváme tu kafe, tu pivo, sedíme na ulici a pozorujeme cvrkot. S potěšením sledujeme, jak si drobná pohledná policajtka v tmavých brýlích poradí se suverénem nejtěšího kalibru, který se svým "terénním" BMW odbočil přes gumové směrníky a pevnou čáru, aby mohla k němu mohla přistoupit atraktivní společnice. Policajtka ho rázným gestem zastaví v rozjezdu a cosi mu říká. Borec chvíli oponuje s velmi dominantním úsměvem a rameny přes celá záda; pak se úsměv vytratí, borec se smrskne a zapne si bezpečnostní pás. Ona vypíše jakýsi lístek, předá mu ho, a s úsměvem ukáže, že může jet. Borcovo ozdobné peří dost pobledlo :-)

Je vedro! I v osm, kdy jedeme do přístavu k nalodění. Čeká tu hodně aut. Trajekt připlouvá po deváté; odplouvat máme v 22:00, to teprve končí vyloďování připluvších. :-(
Při odplutí máme hodinu zpoždění. To už jsme v kajutě, ani nejdu na palubu, snažím se co nejrychleji usnout.
V noci mě několikrát vzbudí vedro, zdá se, že Moby Lines kajuty neklimatizují - zlatá Corsica Ferries.
V Janově přistáváme na čas v 8:00; než vyjedeme z lodi je skoro devět.
Počasí dává odpověď na otázku, kterou jsme si na Sardinni občas pokládali: proč Italové, kteří celý den jen leží na pláži, na Sardinii vlastně jezdí; vždyť podobné pláže určitě mají i kempy na kontinentě?
Nojo, ale tady prší! Co prší, leje.
Po dálnici se valí proudy vody, dokonce i Italové zpomalují.

Domů jedeme přes Brenner, Mnichov, Prahu. 3 zácpy, v Rakousku omezení na 100 km/h... domů dojíždíme v noci na pátek 30.7.2010 v 1:30.

Byla to dlouhá dovolená, jsme hodně unavení.

Sepisování vzpomínek na "Sardinii 2010" bylo pro mě natolik příjemné, že si zpětně dopíšu i Korsiku 2009, Korsiku 2008, 2007" a "Švýcarsko 2005". Howgh!