Jízda z kempu vzdálenost, doba: 28km, 54 min
GPS info:
Výlet (včetně případného bloudění) vzdálenost, doba: 9 km, 4:32
Nadmořská výška výchozí - cílová [m.n.m]: 372 - 762
Celkové převýšení: 420 m
Vstáváme po 8., Jana už má hotovou snídani. Jako vždycky.
Standardní sled ranních aktivit je rozšířen o propichování 4 puchýřů na mých chodidlech. Inu, nové pohorky, nové ponožky a nohy sice ne nové, ale málo používané v posledních měsících :-P
Do výchozí místa jedeme po silnici až k San Teodoro a dál asi 10 km prašnou cestou: místy betonové úseky, šířka na 1 auto, stoupání/klesání cca 20 promile. Jízda kaňonem Restonika byla adrenalinovější, ale taky to má svoje "kouzlo".
Octavia Combi není na takové cesty stavěná, ale zdolává je bez problémů. SUV a off-roady jsme na prašných cestách tady na Sardinii skoro neviděli (jejich italští majitelé se výhradně plážují), nejčastější jsme potkávali otřískané pandy a punta zdejších obyvatel.
Auto necháváme u domku Stazzi Petrisconi, v kterém asi nikdo trvale nebydlí (podle průvodce je to hájovna“). Je tu spousta míst na táboření, i velký krb s připraveným dřevem.
Kousek pod domkem teče potok, ke kterému se hrne asi 30 Italů (rodiny s odrostlejšími dětmi), oblečených na „canyoning“. Proti kaňonářům na Korsice mají na sobě více neoprénu, karabin i lan – asi je zdejší potok více vodopádový. A má taky mnohem méně vody než třeba říčka u kempu Zonza (Korsika), zdejší provozovatelé této aktivity se určitě víc nachodí pěšky a nalezou po suchu.
Nejprve hledáme cestu na Punta Maggiore za potok pod domkem, ale pak se vracíme na příjezdovou prašnou cestou a jdeme po ní dál.
Po 300 m přechází cesta potok a začíná stoupat.
Podle průvodce je to lesní cesta. Les tu ale představují jen nízké cypřiše a občasné borovice, takže stínu je pramálo.
A slunce pálí.
S rostoucí nadmořskou výškou se otvírají nádherné pohledy na okolní vrcholky, později přes ně na pobřeží s výrazným ostrovem Tavolara.
Asi po hodině a půl přichází zajímavá část: ze sedla vede prudké stoupání nezřetelnou cestou v macchii podél rezavého ohradníku a pak lezení po balvanech k první řadě vrcholových skalek.
Dostáváme se na skalku, kde nemůžeme najít cestu k vrcholu, který je ještě asi 100 metrů nad námi.
Horko, necesta a omačkané paty nás vedou k rozhodnutí otočit.
Sestup zarostlou strání plnou macchie a bodláků je výživný - vpich bodláku, na který jsem dosedl, když mi ujely nohy, cítím ještě večer :-[
Šestou láhev minerálek dopíjíme už daleko před autem, u něj hned otevíráme další.
Teploměr v autě, ke kterému se vracíme po 15.hodině ukazuje 38°C, to už ale máme pocit, že se trochu ochladilo.
V kempu pijeme vinný střik ve velkém, k salátu padnou i 2 plechovky „kozla“.
K druhé večeři dělá Jana těstoviny s tuňákovým salátem. Během jídla k nám přichází stařenka a cosi říká italsky. Krčíme rameny a vrtíme hlavou, když slyšíme něco jako „...taliano kapišt ?“, ale ona pokračuje v monologu, v kterém zachytneme „...tavola...calda...ristorante...“. Přátelsky ji česky odpovídáme, že nám chutná i „domácí středomořská kuchyně“ a ona odchází k vedlejším stanům a karavanům ukecat je, že se mají stravovat ve zdejší restauraci.
Při večerním koupání konečně objevíme příjemný vstup do moře. Voda je stále až nepříjemně teplá. Plaveme dlouho, předvádím i motýlka jako Jirka M. na Berounce. Akorát, že já mám plavky :-)
Večer chvíli sedíme s kytarou; náš repertoár doplňuje karaoke z podia poblíž recepce.
Žádné komentáře:
Okomentovat