Jízda z kempu: 21 km
GPS info:
Výlet (včetně občasného bloudění) vzdálenost, doba: 12.2 km, 5:46
Nadmořská výška výchozí - cílová [m.n.m]: 355 - 1026
Celkové převýšení: 680 m
Snídáme kolem osmé, balíme na první výlet. Bereme (i na všechny další túry) 6 jedenapůllitrových lahví vody, protože vedro je už od rána; teploměr v autě ukazuje 28°C.
Ondra mě naviguje k výchozímu místu jen pomocí GPS a není to ideální: nejprve přejedeme správný sjezd z dálnice, pak se složitě motáme v Siniscola.
Na další výlety už používá k navádění i mapu.
Auto necháváme za svodidlem v 180° zatáčce nad Siniscola.
Po necelé půlhodině chůze po prašné cestě na plném slunci odbočujeme u jakéhosi piknikového místa na užší cestu prudčeji stoupající lesem.
Asi po kilometru narazíme na plot přes cestu. Ohraničuje pastvinu – a to nekompromisně, není tu žádná branka ani žebříček.
Naštěstí není nahoře zakončen ostnatým drátem jako v jiných místech, takže přelézáme/překračujeme.
Po další hodině vytrvalého stoupání odpočíváme a svačíme.
Při vstávání na další cestu Ondra zjistí, že sluneční brýle jsou použitelné (cituji) "...už jen na náhradní díly":
- položil si je na zem :-P
- a někdo na ně šlápl :-]
Hned za zatáčkou je dlouhé kamenné pítko pro dobytek a kousek výš vydatná studánka, vyvěrající z krásné kamenné zdi. Opodál je pěkný malý domek se zavřenými okenicemi. Sezónní příbytek pro pastevce? Útulna? V každém případě, skvělé místo pro táboření!
V prudkém stoupání strání, pokrytou suchou trávou, rychle získáváme výšku.
Je vedro, pot z nás leje. Začínám cítit, že nové pohorky a moje nohy nejsou úplně kompatibilní.
Po půlhodině přelézáme další plot - tentokrát po připraveném žebříčku. Brzy docházíme k vrcholovým skalkám.
Pěkná kamenitá cestička je v problémovějších místech jištěna dřevěným zábradlím. Po čtrthodině se ocitáme na vrcholovém platuTady se mění ráz krajiny: jiný porost, bílé balvany přecházejí do oblých skal.
Jdeme k vrcholku, označenému křížem z „lešenářských“ trubek, a kocháme se krásným výhledem na Siniscola, na moře před námi i na vzdálený záliv u Olbia s výrazným ostrovem La Tavolara.
Při rozhlížení zjišťujeme, že tohle ale není nejvyšší bod. Ten je ještě o pár set metrů dál a 50 výškových metrů výš.
Z něj se navíc otevírají krásné výhledy na pohoří táhnoucí se do vnitrozemí.
V úbočí pod vrcholem je postavena zajímavá „útulna“: na kruhové kamenné podsadě je kuželová střecha z větví. Větve jsou nahoře vázány věncem, který je zatížen přivázanými kameny. Nádhera!!
Hned u auta s úlevou měním pohorky za sandály.
Zbytek dne pajdám ještě víc než de Peyrac :-/ No, aspoň může mít Jana pocit, že je ještě víc než Angelika! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat