Túra: most Sa Barva – soutěska Gorropu (v průvodci trasa č.35)
Jízda z kempu: 19 km
GPS info:
Výlet vzdálenost, doba: 14.4 km, 5:52
Nadmořská výška výchozí - cílová [m.n.m]: 200 - 390
Celkové převýšení: 400 m
V očekávání dalšího horkého dne vstáváme brzy, už v 7:00 :-).
Během snídaně hekáme, jak nás bolí nohy!
Po osmé vyjíždíme serpentinami nahoru k tunelu, po silnici SS125 jedem asi 1 km na jih a pak místní cestou klesáme na dno rozlehlého malebného údolí asi 10 km k mostu "Sa Barva".
Krásná cesta vede vinicemi a olivovými sady. Nádhera!
Nikde ale nevidíme tabuli o prodeji místního vína :-(
Auto necháváme u mostu Sa Barva, jsou tu asi 3 auta, starší chlapík nám ukazuje směr ke kaňonu Gorropu.
Zkouším se ho zeptat na prodej místního vína slovy "Vente vino?". Ondra se mi směje, že mi stejně nerozumí, ale v jeho odpovědi pochytíme slova "...agri...turistico...", přitom ukazuje na směrovou tabuli k jakési agrofarmě.
Po hodině chůzi střídavě na slunci i ve stínu dojdeme k vydatnému prameni, kde by skvěle tábořilo. Je tu i krb dost velký na opečení berana a zásoba dřeva. Tabule na vstupu do této oblasti ale táboření přísně zakazovaly, takže pro koho tu tohle místo je?
Po další hodině dorazíme k soutěsce.
Pohledná dívka dobrou angličtinou podává nám a 2 Dánům asi desetiminutový výklad o kaňonu: kam jít a kam ne, že vápenec je hodně kluzký, co tu roste a žije...
Za vstup se platí 3,5 € za osobu; výběrčí se ptá, odkud který návštěvník je.
Pak si jdeme samostatně na prohlídku soutěsky.
Je bombastická !!! (Máco, díky za výraz)
500 metrů hluboký kaňon má v nejužším místě 6 metrů.
Fotíme a fotíme: vápencové balvany s kvetoucími oleandry (určitě by se nám chodilo lépe v květnu nebo v září, kdy je chladněji, ale to by oleandry nekvetly), vymleté kaverny a jeskyně ve skalách, převisy...
Potkali jsme tu asi 30 lidí, opět jsme si potvrdili naši starou teorii, že v horách potkáváme Čechy, Němce, seveřany, méně často Francouze. Na plážích zdobí Italové, Španělé, Holanďané.... :-)
Po návratu k autu se koupeme v tůni pod mostem. Voda je teplá, ale příjemná.
Nakupujeme v Sisa v Dorgali; hned po příjezdu si dáváme salát.
K druhé večeři dělá Jana pšeničné placky s fazolemi, rajčaty, paprikou, boloňskou omáčkou a opečenou šunkou!!
Vůně dolehla až do recepce, takže místní rozhlas hlásí italsky a anglicky, že je přísně zakázáno vařit na otevřeném ohni a že se všichni mají stravovat v místní restauraci/pizzerii :-)
Jana mi léčí další 3 puchýře :-[
20. 7. 2010
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat